Jára Cimrman ležící, spící

Já bych tomu Járovi strašně rád dal pět hvězd, už jako cenu útěchy za to, že furt byl všude pozdě... :-) Ale nemůžu. Ten film má bohužel dost much(šek), ale takových, které jsou pro mě u potenciálně >vynikajícího< filmu těžko akceptovatelné (například moderní sloupy elektrického vedení v záběru při jízdě na Konopiště léta páně 1909). Mám rád tyhle >dadapata< hrátky s legendárním géniem, nakonec i ty hry D.J.C., ale tenhle film víc jak čtyři hvězdičky nezaslouží. Škoda, protože je to nadprůměrná, námětem i v dialozích skvěle vypointovaná komedie (s lehce >národně-satirickým< náhledem ;o), kterou zkrátka v detailech kazí ta typická česká ledabylost... (20.09.2006)

Můj první film o Cimrmanovi. Tenkrát jsem si myslela, že žil někdo takového jména s takovou neskutečnou smůlou na pozdní příchod (a myslela jsem si to dlouho :-)). Ačkoli mi bylo asi 7, často jsem se velice bavila a to jsem v té době nemohla téměř nic z toho pochopit. Buď jsem tedy divná nebo je to opravdu rodinný film. (21.02.2005)

Teď, teď tu byli.....Edison, Nobel, Marconi..... Nic dalšího tam nemáte?.......No vidíte......, takže si píši.....jedny plavky dvoudílné :o) Myslím, že více netřeba dodávat, pouze se vděčí poděkovat pánům Svěrákovi a Smoljakovi, že postavu největšího (českého) génia Járu Cimrmana stvořili. Vždyť jaký další stát se může pochlubit takovýmto VELIKÁNEM? :o) Umělcem, spisovatelem, učitelem, vynálezcem, fyzikem, lyžařem a filozofem.......DĚKUJEME! p.s. že tomu tak není?!... můžeme o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžete dělat.....:o) (22.01.2010)

"Půjdeme, prosím, nahoru a podíváme se dolů." Jako jo, Cimrman si tohle asi zasloužil a muselo k tomu filmu dojít (nevím přesně proč, ale jsem rád, že k němu došlo v osmdesátkách a ne později). Film trochu připomíná semináře cimrmanovské společnosti, je tak trochu nesourodý, neucelený a humor v něm kolísá. Fakt nesnáším scénu s králíky, část se slavnými jmény historie mi po každém zhlédnutí přijde více a více zbytečně natahovaná a přehnaná, konec vychází trochu do ztracena. Ale pořád je to zábavné a člověk tam ještě pořád dokáže najít skrytý vtip. (10.12.2017)

Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... (24.10.2007)