Jára Cimrman ležící, spící

Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... (24.10.2007)

Cimrmanovská poetika od počátku přináší do českého prostředí závan nového. Vedle Suchého a Šlitrova Semaforu je zřejmě nejvýznamnějším tvůrčím projevem vlny obnovy malých divadel v šedesátých letech. Navazuje tam, kde se kdysi pohybovala Červená sedma, Revoluční scéna nebo kabaretu věnovaná významná část tvorby Jaroslava Haška. Zapomínat by se nemělo ani na Osvobozené. Umění mystifikace, schopnost konstruktivní travestie, nenárodovecká národovost (nedejme se mýlit, Svěrák je v hloubi svého rozverně něžného srdce horoucím vlastencem moderního typu - viz OBECNOU ŠKOLU), dokonalá perzifláž exaktně vědeckého přístupu, která pobaví všechny včetně vědců samých, osobité pojetí průvodcovského výkladu - a v něm opět dokonale zvládnutá "demokratičnost" diskusí někdejších veřejných schůzí a diskusí komunistické éry - to všechno povznáší ducha a do rozchechtání žene náhle jaré srdce. Jemnost provedení, autentičnost v kresbě prorostředí, perfektní pseudointelektuálno osmdesátých let jsou stejně adekvátní charakteristikou formy jako předtím poetiky. Nadčasovosti není nikdy dost; zde se nám podává plnými dlaněmi. Co bychom si mohli přát víc? (28.02.2008)

Vrchol nádherně absurdní mystifikace divadla Járy Cimrmana, je převedený do celovečerní podoby. I když tvůrci sami nevěděli zda film vůbec natočit, nakonec tu zanechali až neuvěřitelně českou záležitost, která je takovým výpravným ohlédnutím hlavně za českými velikány. Petr Čepek je ve své dvojroli výborný a daleko převyšuje i samotného Svěráka, který po letech dodává, že nebyl se svým výkonem moc spokojený. Ovšem nejen pro milovníka jejich divadla, to je překrásná podívaná, která má jednu vadu na kráse. Onou vadou je lov na zajíce, kterou sám režisér popisuje jako masakr, a které po dlouhá léta litoval. Nicméně vyjímečnost, autorská originalita a jedinečnost filmu je neoddiskutovatelná. (05.04.2013)

Ano, ve filmu je spousta skvělých fórů, které stojí za to sledovat vícekrát. Problém je asi v tom, že film nedrží pohromadě. Že je to (přes veškerou snahu) každý pes jiná ves. Jediným dějovým poutem je postava hlavního hrdiny, který však jakožto fiktivní postava tyto jednotliviny není sto udržet pohromadě. Navíc jsou některé dějové linky poněkud nadbytečné, například onen rádoby komický znalec Dvořákova díla, který celou dobu nic nechápe je myslím zcela zbytečný a možná i trapný... Závěr: začátek 100%, od Konopiště dál tak 60%. PS: Ten oficiální text distributora, to je vážně skvost ;o) (22.01.2008)

Jára Cimrman, jakožto nejoblíbenější fiktivní Čech se i v anketě o nejoblíbenějšího Čecha objevil hodně vysoko, že TAKŘKA přeskočil i Božského Karla, což ho rozhodně nepoznamenalo. Já jsem po shlédnutí tohoto filmu prozatím žádnou divadelní hru o něm neviděl celou, ale u tohoto filmu jsem se i tak musel neskutečně smát. Takových narážek na minulost, taková zábava, ta může vypadnout opravdu jen z pera Svěráka a Smoljaka. Je to totiž tak hezké sledovat život Čecha, který vlastně nikdy nežil, ale který zná celý národ. Právě pro Svěráka a Smoljaka to musí být opravdu nádherný pocit vědět, že stvořili něco, nebo v tomto případě někoho, který bude znát celý národ dejme tomu dále i po několik století. Protože Jára Cimrman se jen tak nezapomene. Tento všeuměl z Liptákova totiž nikdy nezůstane nepoznamenán. --- Pane Holube, tak kam budete raisovat příště? - Nikam nepude, už se nacestoval dost - Tak asi nikam no. (10.05.2008)