Kulový blesk

Docela lituji, že jsem se Kulovému blesku dlouho bránil, což lze přičítat skutečnosti, že jsem viděl někdy v deseti letech prvních deset minut filmu a otráveně vypnul televizor s tím, že větší kravina nemohla být natočena. Dnes to vidím jinak, výborní Abrhám a Hrušínský, jemný humor, pár hlášek, které se asi zapsaly do historie českého filmu. (14.03.2012)

Radek99 mnohomluvně, PollyJean naopak příliš stručně, ale to není směroplatné, oba mají pravdu. Zřejmě i raroh má pravdu. Za sebe bych poznamenal, že když má Hrušínský co hrát, celý film jde o několik pater nahoru. Třeba v Rozpuštěném a vypuštěném zabírá značný prostor nepříliš zajímavou postavou a na filmu je to znát. Kdežto jeho Dr. Radosta je geniální figura. A Ježkovou-Jechovou ve dveřích viděti, záchvaty pokaždé míti. (10.03.2012)

Největší akce v dějinách stěhování pod taktovkou dvou geniálních scénáristů Svěráka a Smoljaka je zdárným příkladem klasické české komedie. Navíc tolik českých hereckých es v jednom filmu, to se hned tak nevidí. Herecké partičce samozřejmě vévodí Rudolf Hrušínský, který jako obvykle strhává všechnu pozornost na svou osobu a celému filmu dominuje jeho brilantně zahraná postava doktora Radosty. Sled nesmrtelných hlášek, kultovních dialogů a celého konceptu dělají z Kulového blesku nesmrtelnou klasiku české kinematografie a rád se na ni znovu podívám. Já bych si prosím tu brazilskou kávu dal. [Přesná stopáž: 82 min] (21.08.2007)

Kulový blesk učitě spadá do zlaté éry české komedie. V té době humor dělali lidé co to opravdu uměli, což už dnes bohužel není pravda. A i kdyby tento film byl ve své době horší než ostatní, a on není, tak by nabyl hodnot plynutím času, vzhledem k tomu co se točí dnes. Je zde ceůá skvadróna prvotřídních herců a skvělý scénář. Také se mi líbila ústřední melodie. (29.08.2005)

„Chladne vám dobrá brazilská káva.“ Ak vezmeme do úvahy všetky filmy, v ktorých sa angažovala brutálna dvojka Svěrák/Smoljak, nie je Guľový blesk tým najlepším. I tak je to pecka, ale jednak postáv je fakt priveľa, rôznych dejových odbočiek detto a nie úplne mi sedel vnútorný Abrhámov monológ, ktorý nejeden raz „nahlas“ hovoril to, čo bolo z tej-ktorej scény zrejmé. Napr. v Marečku, podejte mi pero! fungujú scény s dvoma desiatkami postáv v jednom zábere navzájom sa prekrikujúcich, komunikujúcich a dostávajúcich sa do vzájomnej interakcie, báječne a na jednotku s hviezdičkou. Tu to bolo zrežírované predsa len troška ťažkopádne a chaoticky. Tiež ma sklamalo, že film načne toľko tém, rodín a podzápletiek, že keď som si myslel, že sa to poriadne rozbehne... tak to skončilo. Mnohé postavy sa vytratia. (01.01.2024)