Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)VOD (5)
Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (456)
Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí. ()
Také cimrmanovský soubor se v komunistické době potýkal s mnoha nelehkými situacemi. Političtí představitelé KSČ chtěli nejen znepříjemnit samotné fungování autorského divadla a počátky divadelní tvorby, ale především přizpůsobit obsah her kulturně-politickým požadavkům.„Když je člověk na něco krátkej, tak by si z toho měl dělat aspoň srandu. To platí o smrti i o politice.“ ()
Kde jsou ty děti? Asi odešly, jak jsem na ně řval... tak jsem je zaplašil. Humor tvůrčí dvojice Svěrák - Smoljak, mám moc rád, je to pohlazení po duši v kterékoli roční době i v kteroukoli hodinu. A musím uznat, že tady se Cimrmani fakt pěkně rozšoupli (např. zlatý prciny). Vynikající film, nabitý osobitým humorem výše zmíněných pánů. Jen se oholím a pak se podívám panu Daňkovi na ptáčka. - Panu Ptáčkovi na daňka! ()
Snínek pro Cimrmanovi milovníky i naprosté analfabety, jež na jednu stranu pobaví, na stranu druhou ukáže dost smutné věci které se v umění děly před rokem 89... Pokud je vám alespoň trochu blízky český a zvlášté Cimrmanovský humor je Nejistá sezóna jasně správnou záležitostí. Zlatý prciny ()
Ja som nikdy akosi nedokázal oceniť to satiricko-komicko-konšpiračné cimrmanstvo Ladislava Smoljaka a Zděňka Svěráka. Viem, že v Čechách sa z toho stal doslova kultový fenomém. Jára Cimrman prakticky zľudovel. No u nás na Slovensku si to našlo len hŕstku skalných priaznivcov. Ja medzi nich rozhodne nepatrím. Avšak snímok "Nejistá sezóna" z roku 1987 sa mi natrvalo vryl do pamäti. Je to veľmi zaujímavo spracovaná téma boja s absurdnou komunistickou cenzúrou, s ktorou sa museli potýkať členovia malého dramatického divadelného súboru. **** ()
Galerie (8)
Zajímavosti (43)
- Divadelní scény se natáčely ve Strašnickém divadle nacházejícím se na sídlišti Solidarita (Praha 10), kde soubor v letech 1983-1992 skutečně účinkoval, než došlo k jeho přesunu na Žižkov. (rawboy)
- Ačkoliv se má děj odehrávat v roce 1983, stěžejním motivem celého filmu je příprava premiéry jednoaktové hry "Vizionář". Během filmu je několikrát zmíněno, že hra musí mít premiéru do konce roku, jinak budou vyššími místy zaraženy dotace. Hra "Vizionář" měla ve skutečnosti premiéru 20. dubna 1977. (Dinsberg)
- Při představení „Dobytí severního pólu“ vystupuje Jan Hraběta v roli náčelníka Karla Němce. Současně však alternoval Ladislava Smoljaka v roli Varla Frištenského. (mnaucz)
Reklama