Vrchní, prchni!

Nedám plný počet, protože některé scény mi přijdou jako výplň a nejsou náležitě rozvinuty nebo dořečeny, nic to však nemění na tom, že jde o excelentní komedii, která funguje i po letech, člověk se na ni rád dívá (a to nejen kvůli erotickým představám hlavního hrdiny, z toho primárně Dády Patrasové ve vaně) a spousta hlášek se používá dodneška. Abrhám zahrál skvěle, ale i ostatní jsou zde skvělí. Do toho navíc pohled do restaurací a jídelen 80. let, kouzlo nostalgie. :-) (01.07.2019)

Vybrat životní roli Josefa Abrháma by vlastně nebylo tak obtížné, většina by se snadno shodla na Daliborovi Vránovi. Nebo snad inženýru králíkovi? Nebo snad falešném vrchním? Jednoduše hlavní ve Vrchní, prchni!, jeden z komediálních vrcholů českého filmu i scenáristického tandemu Zdeněk Svěrák/Ladislav Smoljak. Právě v jeho režii vznikl lokální komediální klenot, jehož síla tkví v tom, že jednoduše neomrzí. Jeho síla přitom dodnes tkví především v zásobě ikonických hlášek, povedených hereckých výkonů i kreativních nápadů, kdy nejen toto skutečně pokládá stavidla pro jednu z nejlepších českých komedií všech dob. Šikovný scénář, který je bravurně vystavěn, jeho protagonista je v podstatě antihrdinou, který podvodné vydávání se za různé vrchní jen považuje za ideální cestu k vlastnímu přilepšení a lepší pocit ze svého donchuánství. I když tak Dalibor Vrána není kladným hrdinou, je velmi snadné mu fandit, především i díky napínavým scénám, kdy se kolem Dalibora Vrány utahuje smyčka. Scéna úprku před mnoha číšníky po kolonádě v Karlových Varech nevstoupila do historie českého filmu nadarmo, je to přesně jeden z těch momentů z Vrchní, prchni!, který lze bez studu zaškatulkovat jako komediální zlato. Těch momentů je ovšem v samotné Vrchní, prchni! i bez něj dost. Cimrmani se prostě nezapřou, i Vrchní, prchni! je procpán inteligentním humorem, stěžejní ovšem bylo i především obsazení právě Josefa Abrháma. Tomu role Dalibora Vrány jednoduše sedla a i díky ní se definitivně mohl stát ikonickou tváří českého filmu. Právě i díky svému charizmatu dokázal Abrhám Dalibora Vrány tak trochu polidštit, i díky němu lze Dalibora Vránu vnímat jako sympatického rebela, který se snaží si pouze v Československé socialistické republice tak trochu polepšit, přitom bojovat se svými mužskými půdy a nakonec se stát postrachem každého vrchního. Dalibor Vrána je tak trochu zmetek, je to ovšem sympatický zmetek. A i díky tomu mu ten konec s (tehdejší) Dádou Patrasovou přeje velmi snadno.  Všechno především stojí i na tom, že byl Smoljak šikovný (i když do velké míry nedoceněný) režisér, díky němu všechno na Vrchní, prchni! šlape skvěle. Vrchní, prchni! dokazuje, že není malých rolí, ale pouze malých herců a těch je v samotnému filmu po čertu málo. V tom filmu poté vše šlape jako po másle, ať do velké míry ruční kamera Ivana Šlapety, které dokáže v průběhu jen více realističnost, nějaký ten skrytý výsměch tehdejšímu systému a především skutečně chytré nápady, které jen více definují, co je na humoru Cimrmanů dodnes tak výtečné. Především na Josefa Abrháma se jen tak nezapomene..... (17.05.2022)

"Tak vrchní mají dneska sjezd.", "Vypadá jako Vrána, ale je to Králík.", "Ruce vzhůru, Broučci!" Bezchybná podvodnická skoro crazy komedie s neobyčejně vtipnými dialogy, krásně nostalgickou písní, dojemným Josefem Abrhámem a filosofickou pohádkou o vepříkovi, který jediný mohl říct "Byl jsem v žitě." (15.04.2003)

Strašně si užívám tuto mou exkursi do československého filmu. Na obrazovce notebooku (no ano, mohlo by býti lépe) opět ožívají všechny ty nesmrtelné hlášky a scény, které si buď matně pamatuji z dávných dětských projekcí nebo je "prostě znám". Všichni herečtí velikáni ožívají nebo alespoň neskutečně mládnou a opravdu se na to krásně kouká, při současné úrovni českého filmu... Vrchní, prchni samozřejmě není výjimkou. Nejvíce se mi snad líbil Svěrákův Pařízek, který byl prostě neodolatelný. A překvapila mne Dáda Patrasová značnou porcí sex appealu. Tohle se prostě neomrzí... 100% (20.02.2012)

Nestárnoucí legenda opět z pera pánů Svěráka a Smoljaka. Jemný smysl pro humor, vynikající Abrhám a znovu umně podaný svěží námět, je takřka pro český národ nemožno neznat. „Fantom RaJ“ v akci a je jen škoda, že zlatá éra českého filmu je dávno v prachu a poslední desetiletí se naše filmy potácejí v té nejhlubší jámě pekelné, kde se žení Janák s Troškou a za svědka mají Soukupa. Smiluj se filmový bože a dej ještě duu S+S do vínku pár vynikajících nápadů, aby nás z této smradlavé jámy alespoň na okamžik vyzdvihli mezi seriózní evropskou tvorbu. Smiluj se. [Přesná stopáž: 85 min] (28.08.2007)