Vrchní, prchni!

Podle svých slov ještě neostřílený filmař Ladislav Smoljak, dostal svou druhou možnost točit pro Barrandov a skvěle toho využil. Kdo jiný, než Zdeněk Svěrák, se chopil scénáře a je zde další textově nezapomenutelný, ryze český filmeček. Záměrná satira na laxnost tehdejších vrchních, s romantickým nádechem svůdníka z konce šedé normalizační doby, je klasicky klidná, s lehce dramatickým koncem, který ovšem převyšuje nesmrtelný humor Zdeňka Svěráka. Role Josefa Abrháma a Zdeňka Svěráka jsou dokonalé. Až absurdní maloměšťáctví, které si pro sebe Svěrák sám napsal, ztvárnil výborně a Josef Abrhám už podobně zazářil nejen ve filmu Penzion pro svobodné pány. Vše nádherně dolaďuje Jaroslav Uhlíř svou lidovou písní o "českém snu" zbohatnout. (10.11.2012)

Asi nejznámější film dvojice Svěrák - Smoljak. Tyhle dvě jména prostě zaručují skvělou zábavu a Vrchní rozhodně není výjimkou. Abrhám je jako vždy spolehlivý, všechny postavy klasicky perfektně odpozorované z života (ještě jedna poklona panu Svěrákovi za scénář) a relativně banální námět je díky krátké stopáži a právě specifickému humoru tvůrců bez problémů stravitelný. Přesto považuju za vrchol S + S jiný, v mnoha ohledech podobný film - Kulový blesk. Mimochodem, přišlo vám taky, že je to vlastně dost smutný příběh? "Severní vítr je krutý..." 80% (11.08.2006)

Geniální Svěrákův scénář, výborná a nedoceněná Smoljakova režie, vynikající Uhlířova hudba. Vránův životopis zní dnes takto: po škole jsem se vyučil knihkupcem, nastoupil jako knihkupec, pak nastoupil do nápravného zařízení, pak nastoupil jako druhý houslista do Pražské filharmonie a jsem stále druhý houslista Pražské filharmonie. Bývalý knihkupec a falešný vrchní Darek Vrána v pětasedumdesáti letech nemá už tak pevnou ruku a jeho smyčec sice trochu chytá stařecký třes, ale to co se naučil v Daliborce ladí stále a pokud se tohle někomu nelíbí, tak jediné co potřebuje je festovní šňůra na prádlo a vzrostlá jabloň. Produkce: FSB (02.06.2018)

„Ale ostřekovače vám přece nemusí hlásit, vždyť to vidíte i sám, ne?“ Nevidím jediný dôvod, prečo tomu nedať plných 5*. I po desaťročiach dokonalá pecka. Máte skvelé filmy, v ktorých ale je napr. 10-minútová zbytočná dejová odbočka, bez ktorej by to bolo lepšie a ktorá je taká nudná, že s čistým svedomím nemôžete dať 5*. U Vrchní, prchni! nič také. Nie je v ňom nič navyše. Všetko, čo tu má byť, tu je. A nie je tu nič, čo tu nemá byť. Dokonca aj veci, ktoré sú zdanlivo len také neškodné srandičky, majú svoje opodstatnenie (rozprávka o prasati v žite). Scenár je úžasný, plný absolútne božích hlášok a famóznych dialógov. Postavy sú uveriteľné. Jednotlivé scény už kultovejšie byť nemohli. Logické chyby si všimnete až pri tridsiatej repríze (prečo, keď za ním všetci utekali, si nikto nezapamätal ŠPZ vozidla? Ako mohli na svadbe súhlasiť s platbou vopred, kedy nevedeli, kto čo zje a vypije?). Do dokonalosti (a k piatej hviezde) to potom ruka v ruke dovádza dokonalý Abrhám (ale aj ostatní sú skvelí), geniálna Uhlířova pesnička, fantastická atmosféra starého pražského Žižkova a zaujalo ma, že je to prísne realistické; približne takto nejako by to prebiehalo, ak by sa nejaký chlap rozhodol stať s falošným čašníkom; ani raz som si nepovedal, že je to prehnané, že toto by sa určite nestalo alebo že sa nezachoval normálne. Všetky Vránove činy a rozhodnutia, nech sa javia byť akokoľvek absurdné, sú ukotvené v realite. Spätne oceňujem nielen perfektný situačný humor, ale i rôzne nečakanosti v scenári (napr. Vránova silná posadnutosť sexom, čo je pravdupovediac zaujímavá dejová vsuvka, mohlo by sa zdať, že bez nej by to bolo lepšie, ale  nebolo). (01.01.2005)

Tak si zas jednou pocvičím ňadra proti proudu. Nááádech - a hop do toho po hlavě! Film jsem viděla jako děcko a od té doby se mu vyhýbala - až do včerejšího večera. Koukla jsem na zdejší super hodnocení, řekla si, že duo Svěrák/Smoljak je přece osvědčené a mnou velmi oblíbené, tak proč to zase nezkusit, třeba už jsem do humoru "Vrchní, prchni!" dospěla. A ne, co mi vadilo jako malému odlitku, to jsem negativně vnímala i jako stará vyzobaná kukuřica. Už samotný Abrhámův charakter vyvolává pramálo sympatií: nenapravitelný děvkař, kterého alimenty drží ve fázi permanentní finanční nouze - a příležitost, konkrétně nenáviděný společenský oblek, z něj udělá zloděje, podvodníka, prostě ksindl, co se mi v reálném životě ekluje. Existují historické výjimky, třeba Robin Hood, tomu palce držet můžu. Daliboru Vránovi (a jemu podobným) ne, tomu můžu maximálně přát, aby si pořádně namlátil držku. Pár fórků mě přimělo k úsměvu, ale celkově je pro mě tenhle film nejslabším kouskem Svěráko-Smoljakovské spolupráce. Za sebe sem hvízdnu lehce znuzený průměr a počkám se třetím sledováním do důchodového věku, zda se mi žebříček hodnot neposune ve prospěch kurevníků a chmatáků. 51% (02.05.2011)