Krajina s nábytkem

Po celou dobu jsem zvažoval, zda film ohodnotit dvěma či třemi hvězdičkami. Přece jenom, to jak Zdeněk docela apaticky a smířlivě přijme nasazenou kukačku a vůbec se necukal je docela opruz. Na druhou stranu mě ale k zaokrouhlení na 3 * přiměl nečekaný závěr s nejedním zvratem. Tak nějak jsem tušil, že ke konci se tam ještě ona nezodpovědná krkavčí matka objeví, ale byl jsem si jist, že dítě nakonec získá do péče ona a to jen proto, že je matkou (resp. pouhou nositelkou plodu, do mateřství měla hodně daleko). Nakonec to k mému úžasu dopadlo na české matriarchální poměry zcela neočekávaně. Navíc i pár humorných momentů by se ve filmu našlo, přestože se nejedná o komedii. 50% (28.07.2020)

Jak může být někdo v životě tak naivní. Může? Vladimír Javorský to zahrál výborně, až mi z něj bylo k pláči. Měl smůlu velkou jako kolo od vozu a k tomu povahu "muchy, sežerte si mě", ale nakonec se postavil k problému jako chlap, který umí čelit problémům. Klobouk dolů před takovými lidmi a takovým filmem. (31.08.2009)

Film pro nás pro muže. O tom, jak to nemáme s některými ženskými jednoduché, jak odmítají být zodpovědné a vezmou roha, když mají dítě a nechají to na muži. Bohužel poznal jsem osobně dost takových žen, které si ale nemyslí, že jsou špatné (jak jinak, jinak by nebyly takové jaké jsou), ale ve většině případů chtějí mužům vládnout a stále s nimi bojovat, a mít nad nimi vrch, i když je to hra kocoura s myškou. Svého času byl tenhle film dojákem především pro ženy, které se dušovaly, že by nic podobného neudělaly jako představitelka záporné ženy, kterých je ale požehnaně. V.Javorský se touhle rolí zaškatulkoval do hodného, měkkého chlapce, dnes již muže, ale lépe by udělal, kdyby nehrál, neb se přitom svém povolání trápí a moc mu nejde. Ale co by měl v jeho věku dělat? (13.07.2010)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)

Ze začátku se film tváří jako komedie, ale režisér diváka poměrně brzy vyvede z omylu. Pomalé vyprávění o bezstarostném flegmatikovi, který "ustřelí" a musí se rozhodnout, jestli je připravený stát se otcem. Zvláště pak, když zjistí, že dítko není jeho. Javorský je fajn, ale ta celková utahanost už méně. (01.08.2013)