Proč?

Tak i Československo mělo svůj Klub rváčů! O to více mrzí, že u nás stále nikdo nemá koule na drsnou generační výpověď. V dnešní době už sice některé scény nepůsobí tak drsně, většina diváků už měla možnost vidět ve filmech mnohem větší prasárny, ale to nejdůležitější poselství je pořád zřejmé. Mě samozřejmě nejvíce bavily scény ve vlaku, působivé byly i rebelské souboje s rodiči. Už slabší byly výslechové pasáže, které se snažily ukázat hloupost a nerozvážnost mladých. Vsadím se, že tyto náznaky by byly použity, i kdyby se to natáčelo dnes. Bohužel. Pokud by měl někdo odvahu natočit film ukazující demenci nejen nonkonformistů, ale i konformistů, tak má předem zaručený můj obdiv. Ukazovat na druhé a tvrdit, že jsou špatní, je jednoduché. Přijmout fakt, že všechno, co tady děláme, byť s dobrými úmysly, vždy někoho nasere, dokáže málokdo. (24.03.2013)

Film už sice letos dosáhl věku největšího z tesařů, ale pořád to v sobě má. Myslím tím tu dokonale zachycenou atmosféru, líbila se mi i pěkná prorežimní anketa v ulicích, která mi trochu připomínala pečlivě připravenou hru na otázky a odpovědi v Aktualitách, ale nejvíc mě zaujalo, že je snímek i po těch třiatřiceti letech stále aktuální. Dneska dokonce možná víc než tehdy. A teď nemluvím o fotbalových "fanoušcích". Spíš o vztazích v rodinách a o "výchově". (29.04.2020)

Tak tohle je film, který mi do té doby prostě nějak nezapadá. Překvapilo mne, že něco takového mohlo projít komunistickou cenzurou bez jakýchkoliv připomínek. Ale na druhou stranu lze na tomto filmu vidět, že za komunismu se fandilo na fotbale stejně jako dnes a hooligans (či se hodí spíše slovo rowdies nebo ultras?) byli tehdy stejní jako dnes, tak aspoň v něčem se tahle republika nezměnila. Každopádně velmi mne pobavily prology, kdy se redaktor (pokud se nemýlím, tak to byl pan Smyczek) ptal lidí na ulici na jejich názor. U mnohých odpovědí jsem se opravdu srdečně zasmál (například u odpovědi jedné paní, která reagovala slovy to jsou ty jejich decibely a diskotéky a pak to takhle dopadá). Prostě na tehdejší dobu pozoruhodný počin. A pro mne je ten film ještě zajímavější, že v roce, kdy vzniknul jsem se já narodil a dnes patřím také mezi fotbalové fanoušky, věrné svému klubu... Dávám tři hvězdičky, protože film mne zaujal a měl náboj od začátku do konce... (03.12.2007)

Scénářomet Radek John vytvořil uvědomělou agitku. Nic proti, fotbal láká i blázny, a to v množstvím větším než malém. Ovšem Ráďa vždycky rád kázal vodu a popíjel cabernet. Začíná to dnes vypadat, že možná není až takový Timur, jak o sobě rád rozprávěl. Své politické eskapády však hodnotí se stylem - no a co? Co? Co je? No tak kurva CO JE, CO JE, COJE COJE COJE....V době uvedení tento počin šokoval oko diváka, zvyklého na z RVHP dorazivší budovatelské skvosty. Při pohledu na herecké výkony osazenstva čoudilky na slovač mě vždy popadne pocit, že se ztotožnili s agresivní sparťanskou smetánkou více, než žádal Smyčec. Že jo, Daníku? Je však zajímavé sledovat polodokument z období, kdy se punkeři a první výhnisky skinhídskýho hnutí v poklidu pobratřili kdekoli, kde bylo pivko. Čůčo. Kořka nebo toulen - cokoliv co otupělo šedivou socialistickou realitu. To až ta Bránická žízeň přinesla radikální sebeuvědomění ultrapravice. (25.04.2012)

"My Spartu nedáme, radši ji zbouráme, radši se zbouráme, zbouráme se." Sparťan, Slávista, Viktorián ani Baníkpičovec nejsem a nikdy nebudu. Jsem jen člověk, kterého vždycky fotbal bavil a jehož domovský klub svůj jediný titul patrně nikdy nezopakuje. Nicméně legendární cesta sparťanských hooligans do Banské Bystrice se konala v době, kdy jsem měl na stadiónu vystátý důlek a tak jsem do dneška rád, že Proč? vzniklo. Ve své době to totiž bylo odvážné téma a pro mě to má atmosféru dodnes. Přesto v nejbližší době nehodlám žádnou průvodčí vyhazovat z vlaku, demolovat vlak, nutit někoho líbat vlajku ani práskat jak nepříčetnej. I když dneska by mi to s doktorem Sokolem po boku určitě prošlo a škodu by zaplatila "neschopná" průvodčí. (14.12.2017)