Sněženky a machři

Film, z něhož mnohé hlášky již dávno zlidověly a sám se již dá považovat za klasický snímek. Já jej však poprvé viděl až nyní a bavil mě. Brzobohatý s Freimanovou byli skvělí a pobavilo i obsazení dalších rolí. V lecčem je sice příbeh šablonovitý a není prost klišé, ale ve výsledku to nevadí. Zejména závěr, jenž nelze považovat za obligátní happyend, jenž ke komediím obdobného ražení patří, činí tento počin zajímavějším. Na pokračování po letech jsem se chtěl původně vrhnout záhy, avšak po přečtení komentářů ztrácím odhodlání tak učinit. (30.12.2019)

Zajímavý je, že mezi mým lyžákem a tímhle filmem je skoro 20 let a v podstatě vůbec nic se za tu dobu nezměnilo. "Pašování" a ukrývání alkoholu, ignorování večerky, šílení učitelé na výletech na běžkách, vybavení pokojů na chatě... Prostě skvělá komedie ze života, Snowboarďáci se můžou jít zahrabat, tohle je realita! (31.12.2009)

Svěží komedie s hláškami, které zlidověly nejen na horách, ale i dole v údolích. Dá se shlédnout při sklence svařáku či grogu, ale i za střízliva a ani v tom případě nenudí. A myslím, že to není jen díky nostalgii, že je i po letech stále koukatelná a zábavná. A dodnes je i k vážnému zamyšlení. Čeho jsme se i my sami na sobě ve svém životě dopustili... (05.01.2013)

Klasiky nikdy není dost. Psát donekonečna o přednostech tehdejší tvorby, o specificích doby dnešní a tehdejší, o kvalitní režii, výborných hereckých výkonech, krásných krajinných záběrech atd, atd., postrádá věcný smysl. Psát donekonečně znamená totiž to nejhorší, co si lze představit: opakovat se. Pohled na tehdejší mladé - dnes už i dost nemladé herce - je dalším z těch skličujících příkladů, které vypovídají tolik a tak jednoznačně o tom, že točit dobré filmy pro mladé předpokládá nejen alespoň základní profesionalitu, ale i cosi navíc ... , cosi, co lze nazvat srdcem, svalem, který je i symbolem. A také citem a láskou k tématu, tedy tím vším, co, prolne-li se v ideálním tvaru, přerůstá do skutečného umění. A tím MACHŘI opravdu jsou. I s těmi tak trochu kopretinovými SNĚŽENKAMI. (14.06.2008)

Cítim povinnosť dopísať komentár aj k filmu, ktorý ma síce nezaujal, ale je považovaný za "kultový". Asi nie pre svoje kvality, ale preto, že každý stredoškolák absolvoval lyžiarsky zájazd a pri takomto filme je buď nadšený, že "presne takto to tam vyzeralo" alebo sklamaný "škoda, že my sme nič také nezažili". Sněženky a machrov som videl už predtým, ale pri včerajšom sledovaní sa do popredia predrala ich falošnosť, ako pomerne častý jav normalizačného obdobia, keď sa umelecké diela snažili tváriť ako odraz skutočnosti. A tak, ako vypočítaný priemer nemusí byť zhodný so žiadnym z údajov, tak aj tento obraz lyžiarskeho zájazdu nie je podobný ani jednému z reálnych zájazdov. Je figúrkovitý, schematický a spoliehajúci sa na hlášky. A filmy plné hlášok zostarnú najrýchlejšie, pretože sa ich diváci naučia naspamäť a potom si uvedomia, že okrem nich vo filme nič nie je. Som presvedčený o tom, že tento film nemusel byť nakrútený. A jeho pokračovanie po 25 rokoch, bolo iba ďalším dôvodom pre môj verdikt (aby nebolo podľa čoho nakrúcať pokračovanie). (05.12.2012)