Nezanechat stopy

Filmárska extraliga, vo forme niet čo vytknúť. Predkladám ale inú otázku, kvôli ktorej mi Matuszynskeho druhý film nepríde ako rovnaká rana do čierneho, akou pre mňa bola Posledná rodina (za mňa jeden z najsilnejších európskych filmov poslednej dekády). Nie je kopanie do zločinov komunistického režimu v roku 2022 príliš ľahkým terčom? Má nám takýto film dnes čo povedať? Neabsentuje tu presah do súčasnosti? Nie je to hra na istotu? (17.03.2022)

Po skončení tohoto filmu jsem si znovu připomenula, jak plytké a hloupé jsou ty české agitační protikomunistické slátaniny, až má člověk dojem, že si je financují sami komunisté. Nezanechat stopy je depresivní snímek o boji vnitřní touhy po pravdě a spravedlnosti se systémem založeným na lži. Film je to nadčasový, mohl by klidně vyprávět o jakékoliv diktatuře a v tom je jeho obrovská síla. Film se nebojí ostrých hran protikladů, řeči ministra vnitra vyvolají smích před Jaruzelskim, ten sám posvětí vznik vyšetřovací komise, leč přesto i nadále ministr hraje prim. Krásná ukázka toho, jak vlastně stačí jeden zmetek v důležité funkci, aby si dokázal stát zorganizovat podle svého. (28.12.2023)

Posledná rodina pravdepodobne navždy ostane Matuszyńskiho Občanom Kaneom, ten film proste už prekonať nejde. I tak je ale Leave no traces dokonalé dielo, aj cez vyťaženú tému, pretože originálne zobrazuje nezhody (a náznaky svedomia) aj medzi komunistickými pohlavármi, pri bezmála trojhodinovej stopáži má bezhlavé tempo, je perfektne vyvážené, skvele zahrané, kruté. Matuszyńskiho rukopis možno najviac poznať z práce s kamerou, ktorá je v “kontakných” scénach desne intímna, pri ne-dialógových scénach zas zaberá veľkými celkami spravidla malé exteriéry (parkovisko pred obchodom, parkovisko pred nemocnicou, pred políciou, pred psychiatriou), prípadne necháva hrdinov blúdiť šedivými chodbami nemocníc, a divák má z toho klaustrofóbiu, že  keď sa dostane do posledného dejstva,  je už prakticky mučený spolu s postavami. Veľký film, nejde mu nič vytknúť. Nechápem prečo mu ho akadémia opäť odignorovala. (15.04.2023)

Silný téma, ale je to podaný dost nezáživnym stylem. Film je zdlouhavej a ten hlavní hrdina Jurek Serepecki (nebo jak se jmenoval), mi nebyl ani nijak sympatickej. Vlastně mi přišel daleko zajímavější osud toho saniťáka, na kterýho to chtěli všechno hodit. Možná by bylo lepší film natočit z jeho pohledu. Zajímavý pro mě bylo zjištění, že v roce 1983 v Polsku bylo možný provozovat např. soukromý kadeřnictví. Taky jsem byl překvapenej, že si tam Poláci poslouchali nejnovější hity od U2, Yazoo nebo Vangelise. (04.07.2024)

V Nezanechať stopy divák pozoruje sled nekonečných vyšetrovaní, ktoré idú ruka v rukáve s čírou absurditou v inak krištáľovo jasnom prípade. Vyhrážky, vyvíjanie nátlaku a hrabanie špiny na nevinných, zahladzovanie potrebných dôkazov či hyenická manipulácia s informáciami. Matuszyński zachytáva dôsledne rozohranú hru milície, lojálnej prokuratúry, médií, ministerstva vnútra a tajnej služby, ktorí ťahajúc za tie správne nitky vytvárajú nový obraz o pravde prinášajúcej aj nových vinníkov. Kompletná recenzia . (19.11.2022)