Nezanechat stopy

Retrodrama, které se divákovi snaží vsugerovat, že tohle bylo možné jen před čtyřiceti lety. Je vlastně s podivem, kolik práce měl všehoschopný systém s umlčením jediného nepohodlného svědka. Jasně, když otec spolupracuje s tajnou policií proti svému synovi, je špatně úplně všechno, ale třeba v Rusku, Bělorusku, Číně... je to stále denní realita. Skoro se tomu nedá nic vytknout, jen tu není cokoliv nového, co bychom nečekali. (Proč to koprodukovala ČT? Už neví co s penězi? Proč radši nenatáčí české filmy?) (11.05.2022)

Tenhle film mě psychicky úplně zničil.. jeden z nejsilnějších ne-li nejsilnější evropskej film co jsem měl tu čest zatim vidět a hlavně podle skutečnosti.. je pravda, že by to mohlo bejt kratší, hluchý místa tam přece jen byly, ale to je fakt jediný co bych tomu vytknul.. komunismus jsem nezažil, ale je vidět, že některým lidem z toho režimu fakt je*alo v hlavě.. (25.09.2022)

Hodně těžký polský film inspirovaný skutečnou událostí z roku 1983, kdy komunističtí policajti umlátili mladýho středoškoláka a pak nastal hon na jeho kamaráda jediného svědka události. Nespravedlnost a beznadějnost boje v takové míře, že se na to nekouká moc lehce, ale na druhou stranu technicky a herecky výborné a naprosto brilatní je ten retro vizuál. PS: Respektuju polské filmy víc a víc, ale rozšířil se nám tu takový nešvar - ježkovi voči, proč se točí v délce přes dvě a půl hodiny? (17.04.2022)

Po skončení tohoto filmu jsem si znovu připomenula, jak plytké a hloupé jsou ty české agitační protikomunistické slátaniny, až má člověk dojem, že si je financují sami komunisté. Nezanechat stopy je depresivní snímek o boji vnitřní touhy po pravdě a spravedlnosti se systémem založeným na lži. Film je to nadčasový, mohl by klidně vyprávět o jakékoliv diktatuře a v tom je jeho obrovská síla. Film se nebojí ostrých hran protikladů, řeči ministra vnitra vyvolají smích před Jaruzelskim, ten sám posvětí vznik vyšetřovací komise, leč přesto i nadále ministr hraje prim. Krásná ukázka toho, jak vlastně stačí jeden zmetek v důležité funkci, aby si dokázal stát zorganizovat podle svého. (28.12.2023)

Posledná rodina pravdepodobne navždy ostane Matuszyńskiho Občanom Kaneom, ten film proste už prekonať nejde. I tak je ale Leave no traces dokonalé dielo, aj cez vyťaženú tému, pretože originálne zobrazuje nezhody (a náznaky svedomia) aj medzi komunistickými pohlavármi, pri bezmála trojhodinovej stopáži má bezhlavé tempo, je perfektne vyvážené, skvele zahrané, kruté. Matuszyńskiho rukopis možno najviac poznať z práce s kamerou, ktorá je v “kontakných” scénach desne intímna, pri ne-dialógových scénach zas zaberá veľkými celkami spravidla malé exteriéry (parkovisko pred obchodom, parkovisko pred nemocnicou, pred políciou, pred psychiatriou), prípadne necháva hrdinov blúdiť šedivými chodbami nemocníc, a divák má z toho klaustrofóbiu, že  keď sa dostane do posledného dejstva,  je už prakticky mučený spolu s postavami. Veľký film, nejde mu nič vytknúť. Nechápem prečo mu ho akadémia opäť odignorovala. (15.04.2023)