Erin Brockovich

Erin Brockovich není klasický film, je na životopisné drama krásně zábavný, s nechybějícím konfliktem v pozadí, kde love story je zajímavější než samotné řešení konfliktu. Režisér se opravdu ukázal v tom lepším světle, stejně jako Julia Roberts, i když Oskar.. no nevím. Je zde až příliš mnoho klišé, než aby to byl ucházející zážitek z něčeho nového. (25.06.2005)

Kdybych byla muž, možná bych dokázala lépe pochopit, v čem tkví půvab Robertsové. Přijde mi tuctová jako žena i jako herečka. Stejně takový je i tento film. Sice mu nelze nic vytknout, ale také nelze vlastně nic pochválit. A tak zůstává oblíbený americký námět, kterým se hollywoodská továrna na sny snaží přesvědčit reálný svět, že velké americké firmy existují jen proto, aby čas od času těm obyčejným pracujícím Američanům po nějakém prohraném soudu daly tučné odškodnění. Glorifikaci amerického soudního systému jsem již viděla mnohokrát, ale většinou to byla mnohem větší zábava. Finney nepředvádí nic světoborného, ale v té šedi mezi ostatními značně vyniká. K tomu hraje k uzoufání nudná Newmanova hudba. Jen by mne zajímalo, zda je reálná Erin také natolik podobná Pretty Woman. Robertsová ji totiž opět zahrála jako ordinérní ženskou. (29.07.2020)

Tomuto filmu jsem se dlouhá léta vyhýbal jako čert kříži, ale jak se ukázalo - vcelku zbytečně. "Erin" je velmi zručně natočené životopisné drama, které dokáže zaujmout i pobavit. Překvapivě dobrá Robertsová nezkonila výtečně napsanou roli, mezí ní a motorkářem Eckhartem to hezky jiskří, Finney naprosto exceluje jako dobrácký mrzout. Možná jsem trochu idealista, ale celý ten příběh o boji za práva bezbranných obětí mi pokazil klasický americký happy end, kde se víc než konkrétní dopady řeší prachy, které si na celém soudním procesu nahrabala právní kancelář. Nedělám si iluze, že to ve skutečnosti bylo jinak, ale tvůrci filmu přinejmenším tento přístup nemuseli glorifikovat. Velmi slušný průměr, plus zajímavý pohled na ranou hudební tvorbu Thomase Newmana (kterého už tehdy poznáte po prvních tónech). (08.08.2011)

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (18.10.2013)

Theresa Dallavale: "Okay, look, I think we got off on the wrong foot here." Erin Brockovich: "That's all you got, lady. Two wrong feet in fucking ugly shoes." /// Erin Brockovich prezentovaná tímto filmem je jednoduše fucking great. A rozhodně se tomu neříká jenom "kozy". (13.04.2011)