Erin Brockovich

Abych citoval Ace Venturu: "Není to špatný, ale představoval jsem si to jinak." Aneb prostě jen další film, kterého hodnocení je za to duševno a ne za zábavnost. Julii toho Oskara vážně přeju, jak řekl Sebevědomí v Červeným trpaslíku: "A nikdo si to nezaslouží víc!" a to i s tím ironickým podtónem, kterej tam byl míněn. Ale naprosto chápu, proč ho dostala, ten rok prostě nebylo z čeho vybírat (Rekviem za sen, Kandidáti, Čokoláda a Na mě se můžeš spolehnout). Film mě nijak moc nechytil, Případ pelikán nebo Miluju trable jsou mnohem zábavnější a vlastně o tom samým, až na to, že tady se jedná o DRAMA a podle skutečnosti. A tak tam není humoru ani co by se za nehet vešlo, všecko je furt vážný a prostě mě to nijak nechytilo. Mnohem víc si dokážu užít i kdejaký pitomý akční béčko, než tohle. Julia mi přišla stejná jako ten film, dramatická a vážná až kamsi. Ještěže to nedostalo nejlepší film, protože to by potvrdilo jen, že to dávají kdekomu. Vlastně to je jen další ukázka americkýho snu. (08.07.2006)

Čekal jsem nějaké strašné životní drama, věděl jsem jen zhruba o čem film je a musím říct, že mě překvapilo, že přestože šlo o těžké a smutné případy udržel si film díky povaze neuvěřitelně sympatické postavy Erin a jejího úžasného vztahu s šéfem odlehčenou atmosféru, což se mi na něm opravdu hodně líbilo. (09.05.2015)

Taková jalová, těžko uvěřitelná pohádka o lidové bojovnici za zdravější světové vodstvo a není náhodou, že jde o bývalou miss. Ehm, jestli chtěl někdo natočit jen film, kde by Julia prodala široké výstřihy, pak mohl klidně zvolit téma Pretty woman: How it´s begun nebo něco takovýho. Možná se na nízkém hodnocení podepisuje fakt, že jen o pár dní dřív jsem shltnul film Dark waters s Markem Ruffalem a to byla vážení jiná kávička. Vedle Dark watter působí Erin Brok jako naivní pohádka o prostořeké slepici v právním harému. Nezaujalo... vůbec.... (06.09.2021)

Docela zajímavý příběh mladé ženy, která se pokouší odhalit zločin na vlastní pěst. Příběh je podle skutečné události, plynutí příběhu tomu nasvěčuje. Z režie se dalo také vytřískat více, ale Steven Soderbergh odvedl pouze ucházející práci v rámci možností. Julia Roberts má velice pěknou postavu, ale její vzhled je o něco lepší, než její výkon. Nechci říct, že hrála špatně, ale v některých pasážích přehrává. Nakonec nám vznikla dobrá podívaná, ovšem ne taková jaká mohla být. (09.07.2006)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)