Erin Brockovich

„Sú dve veci, ktoré ma serú. Keď ma klamú a keď ma ignorujú.“ Mám tento film rád, odkedy som ho kedysi prvý raz videl na VHS. Steven Soderbergh (KAFKA, ZAKÁZANÉ OVOCIE) nie je blbý režisér ("kričanie do tmy" takto asi ešte nikto pred ním nezrežíroval) a kto by chcel mať niečo proti „rozprávkovému“ scenáru, nevšímajúc si všetky tie ťažké sociálne podmienky a ťažké choroby okolo, nech vie, že na piatich Oscarov nominovaná tragikomédia vznikla na základe skutočných udalostí ("ozajstná" Erin má cameo ako servírka) a svojím civilným poňatím pripomína rovnako výbornú – hoci vážnejšiu - Zaillianovu ŽALOBU s Travoltom. Oscarová, nezamestnaná a vulgárna Julia Robertsová (PRETTY WOMAN) exceluje, ale vyrovnanými partnermi jej sú i Albert Finney, Aaron Eckhart a Peter Coyote. (29.10.2005)

Kdybych byla muž, možná bych dokázala lépe pochopit, v čem tkví půvab Robertsové. Přijde mi tuctová jako žena i jako herečka. Stejně takový je i tento film. Sice mu nelze nic vytknout, ale také nelze vlastně nic pochválit. A tak zůstává oblíbený americký námět, kterým se hollywoodská továrna na sny snaží přesvědčit reálný svět, že velké americké firmy existují jen proto, aby čas od času těm obyčejným pracujícím Američanům po nějakém prohraném soudu daly tučné odškodnění. Glorifikaci amerického soudního systému jsem již viděla mnohokrát, ale většinou to byla mnohem větší zábava. Finney nepředvádí nic světoborného, ale v té šedi mezi ostatními značně vyniká. K tomu hraje k uzoufání nudná Newmanova hudba. Jen by mne zajímalo, zda je reálná Erin také natolik podobná Pretty Woman. Robertsová ji totiž opět zahrála jako ordinérní ženskou. (29.07.2020)

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (18.10.2013)

Odskok královny romantických komedií k vážnější poloze dopadl překvapivě dobře. Důkazem je pro mě i to, že jsem si reprízu po letech užil stejně jako kdysi premiéru, a že za těch 12 let film neztratil vůbec nic ze svých předností. Herecký koncert Robertsové, které zdatně sekunduje Finney, je na ovace ve stoje. Navíc pocitově silné téma, o to silnější, že se to skutečně stalo, byť to nebylo tak filmově poskladáné. A upřímně řečeno, toho jejího motorkáře do zlata zasadit. To byl možná skutečný hrdina tohoto netradičního soudního dramatu. (31.10.2013)

Tento film čistě stojí na výkonu (a dekoltu) vynikající Julie Roberts, která vlastně hraje vždy skvěle. Režijně Steven Soderbergh si vede více než spolehlivě, ale na mě film působil neobyčejně chladně až odtažitě. V některých pasážích jsem se vyloženě nudil, ale na druhé straně už to lépe natočit nešlo. Téma mně nepřišlo až tak poutavé a to asi rozhodlo o mém průměrném hodnocení. 50% (18.02.2009)