Sex, lži a video

Sex, lži a video se stal velkým překvapením roku 1989 a komerční úspěch i ohlas kritiky katapultovaly Soderbergha mezi filmařskou elitu Spojených států. Film postavený na chytrém scénáři plném zajímavých dialogů je tragikomedií pojednávající o osudech několika středostavovských Američanů, kteří si neví rady se svým sexuálním a rodinným životem. Nenápadný, ale silný film, který se zapíše do paměti diváka. Film byl velkým úspěchem Andie MacDowell, která se tak prosadila do role filmové hvězdy a v 90. letech natočila několik úspěšných trháků. Celkový dojem: 80 %. (14.06.2006)

Herectví Andie MacDowell bylo vždycky tak trapny a hrany, že jde poznat, že to je hrany. Obzvlášť ty její hrany úsměvy. Role téměř asexuální frigidní Ann k ní dost sedí a přesně taková si myslím, že je i v osobním životě. A všichni ostatní, včetně Jamese Spadera (kterej jedinej aspoň trochu vynikal), použili staré známé zaběhnuté 80kové herectví, což je samo o sobě hrůza - ono celkově z toho prýští 80. léta jak z fontánky. Celé to je bez hudby, což není vůbec sexy. Ono to celkově není moc sexy, i když je to o sexu hodně. V dnešní době internetu a všudypřítomnejch úchylů tenhle film působí trochu úsměvně, ale žádná zábava to není. Není to ani moc zajímavé. Takže prostě nuda. (30.12.2018)

Je to o sexu, o lžích a svou roli hraje i video. 1) Točit filmy o tabuizovaných tématech je vždy lákavé. 26letému Stevenu Sonderberghovi (scénář, režie) se to v jeho celovečerním debutu podařilo na jedničku. Typově přesně vybraným hercům dominuje 29letý přitažlivý James Spader, kterému bych se, tehdy, věru vyznal z ledačeho a velmi rád. 2) Zaujala mě potřeba Ann nejdříve se sblížit a až teprve pak se svěřovat. Mám to taky tak u sebe nastavené a vlastně moc nechápu lidi, kteří na neznámé osoby vyzvrací zkažený obsah své mysli, aby pak v příjemném rozmaru potěšeně odešli. Ani v dnešní době internetových a televizních exhibicionistů (čím horší a hloupější, tím více se předvádějí) takový snímek nezanikne. Je totiž o důvěře, o hluboce intimních pocitech, jimž společenská tabu dodávají na intenzitě prožitku. 3) Snímek nepostrádá ani zajímavé postřehy: I remember reading somewhere that men learn to love the person that they're attracted to, and that women become more and more attracted to the person that they love. (27.10.2015)

Před prvním shlédnutím (kdysi) jsem podle názvu očekávala něco jiného a pamatuji se, jak jsem byla překvapena komorním příběhem, který mne čekal. Naprosto mne okouzlila Andie MacDowel, kterou jsem do té doby neznala, a která byla v roli stydlivé a uzavřené Ann výborná (což potvrdila i následující rok v Zelené kartě). Problémy manželského trojúhelníku jsou staré jako lidstvo samo, ale jeho „řešení“ v tomto filmu je opravdu originální. Režisérovi Stevenu Soderberghovi bylo v době, kdy film natočil, pouhých 26 let a toto dílo bylo předzvěstí jeho dalších povedených filmů, které v průběhu let následovaly. (21.03.2010)

Něco takového si představím, když se řekne americký nezávislý film. Jednoduše natočená záležitost s minimem postav, ale o to naléhavějším sdělením. Zde sledujeme pouhé 4 aktéry, od začátku až do konce, a díky mimořádně povedeným hereckým výkonům máme pocit, že špehujeme skutečné čtyři nešťastníky, snažící se v současném světě podivných mezilidských vztahů aspoň trochu normálně fungovat... Nejhezčí napětí je mezi dvěma sestrami ztvárněnými Andie MacDowell a Laurou San Giacomo (škoda že druhá jmenovaná zatím podobnou příležitost nedostala, protože je fakt zajímavá). Jedna je až moc ctnostná a konzervativní, ta druhá zase až moc extrovertní a liberální. Divák se tak dostává do situace, kdy vidí, že mají obě pravdu, a přitom nemůže ani jedné z nich fandit. Oběma by chtěl pomoci vyřešit problém, ale ono zkrátka není jak. Scénář je skvěle neprvoplánový a na levně natočený debut nečekaně hluboký. (27.12.2011)