Solaris

Opět naprosto dokonale zvládnutý snímek (miluji, jak Soderbergh snad do každého svého filmu dává němé scény, podmalované jen perfektní hudbou). Narozdíl od ostatních mi ale přišel kratší, než doopravdy byl. Navíc Soderbergh dává divákům na výběr ze dvou žánrů, které chtějí sledovat: inteligentní sci-fi nebo nádhernou love story. Bravo!! Na THE INFORMANT už se moc těším, Stevene! (09.03.2003)

Viete čo? Založiť v Hollywoode z pozície najsexi mužskej hviezdy planéty Zem filmovú spoločnosť (spolu s kamarátom, v profesijnom živote riadne čudným režisérom) a vyrábať v nej filmy, to je odvaha. Ale robiť v nej remaky sovietskych sci-fi (!), to už je niečo viac. George Clooney, môj milášik od čias obľúbeného pediatra Douga Rossa z Pohotovosti, raz povedal, aby mu radšej zlomil väz film ako SOLARIS, než film ako BATMAN A ROBIN. A zjavne to myslel vážne. SOLARIS mu väz nezlomil (iba na pár mesiacov krehko nalomil). Je to projekt zvláštny, odvážny, snový, záhadný, osobný, tajuplný, meditačný i hrôzostrašný, prekvapivý a neprekvapivý, hodný zamyslenia i útoku. No nikdy nie nudný, ani blbý. Rozhodne je to niečo úplne iné, než čo by ste čakali od chlapa, ktorý sa pravidelne vyskytuje na titulných stránkach časopisov. Navyše je to dobrý príbeh, ak teda máte chuť počúvať. Dole klobúk. Produkcia: James Cameron. Kino Považan NMnV 2003 (05.12.2004)

Dvě hodiny strávené pod vlivem hypnotických látek s názvy "Soderbeghova kamera" a "Martinezova hudba". Soderbergh ve snaze vytvořit co nejpůsobivější melancholickou atmosféru nešetří pohledy na magicky barevný Solaris, flashbacky ze Země se odehrávají pouze za posmutnělého deštivého počasí, jeho kamera hýří barvami a ambietní hudební plochy vše působivě dokreslují. Herecké výkony jsou znamenité, Clooney zde konečně neškube hlavou jako holub a jeho projev je střídmý a přesvědčivý, jenom Davies v roli Snowa místy dost přehrává, jeho gestikulaci, to nemožné kroucení rukama při verbálním projevu jsem nějak nezkousl. Přestože Solaris není myšlenkově a dějově nijak originální, nechal jsem se unášet pouze na vlně pocitů a emocí a byl jsem odměněn sugestivním zážitkem. (16.03.2004)

Moje první setkání s planetou, pojmenovanou Solaris byl právě s tímto filmem. Já vím, žádná sláva, ale když mám sci-fi rád, je mi v tu chvíli jedno, že vidím film, který už jednou zfilmovaný byl a Američani se jako obvykle chtěli podvolit a natočit to všechno znova, svojí formou. Problém je, že tahle forma je neskutečně nudná, ale na druhou stranu monumentálně působivá díky atmosféře, která dokáže diváka sžírat od morku kosti a do konce ho nenechá vydechnout. A to je vlastně to jediné, hlavní a nejdůležitější zjištění a to, že na něj divák nedokáže zapomenout, protože je tak divný. V tu chvíli, když Solaris divák sleduje, jako by nesledoval sci-fi, ale spíš romantické drama ze života páru, který nedokáže rozlišit co je realita a co fikce, ale to možná nedokázal v tu chvíli ani režisér a proto je Solaris tak zvláštní a svým způsobem neobvyklým filmem, který na druhou stranu dokáže zapůsobit, ale také dosti nudit. --- Co je to tam venku? - Solaris. (05.10.2007)

Pomaly plynúce, komorné existencionálne dielo bez ohromujúcich efektov, bombastickej akčnosti a kašírovanej umelosti sa sústreďuje na príbeh psychiatra, ktorý pomáha liečiť civilizačné trápenia iných, sám sužovaný stratou manželky. Jedného dňa je povolaný na pomoc pri objasnení záhadných udalostí, ktoré sa stali na vesmírnej lodi skúmajúcej planétu Solaris, vyžarujúcu akúsi komunikatívnu energiu. Po prílete nachádza posádku v značne dekonštruovanom stave, či už fyzickom alebo psychickom. Onedlho príde na príčinu, prostredníctvom ktorej je konfrontovaný nielen so svojím doterajším životom a príčinami smrti jeho manželky, ale aj so sebou samým a s odvahou ponechať svoju fyzickú schránku neznámemu svetu. Je možné z predchádzajúcich vzťahovo-životných udalostí zopakovať si niečo inak a snáď aj lepšie? Nastolené sú aj iné, priamo nevyslovené otázky o smrteľnosti, zmysluplnosti nahradenia starého novým, o možnosti, či nemožnosti zostrojenia kópie niekoho len prostredníctvom myšlienok a spomienok niekoho druhého, o tom, či má človek právo rozhodovať o osude inej formy života, či forma je len fantáziou, vírusom, a podobne. Isteže, knižná predloha Stanisława Lema je kongeniálna, Tarkovského spracovanie vynikajúce, ale ani táto verzia nie je vôbec zlá, čo je vzhľadom na rok vzniku, krajinu vzniku a hlavného hereckého predstaviteľa temer maličký zázrak. (03.08.2004)