Solaris

Představte si nekonečnou frontu u pokladny v Tescu. U stroje sedí šeredná, šestnáctiletá blondýna, na jejímž plochém hrudníčku hrdě visí deseticentimetrová placka s nápisem brigádník. Na školení spala, a tak si dosud myslí, že čárový kód je nějaká blbá indiánská šifra, a že ji najali jen proto, aby se s každým jednotlivým kouskem potravin důkladně pomazlila, než jej pustí z ruky. "Musí to udělat PYP", pamatuje si matně základní poučku manažera prodeje a bezděky zrovna trénuje na Mistrovství světa v počtu otočení krabicového mlíka kolem čtečky. Zoufale se podíváte na obří nápis "Budou li před vámi více než dva zákazníci, otevřeme pro Vás novou pokladnu!", pohlédnete na dav před vámi a přemýšlíte, jaký že to vlastně exponent zapomněl vrchní matematik prodejny nad tu dvojku napsat. Na řadě je zrovna asi stoletá důchodkyně, která nemá nic jiného na práci, než přes ty dna popelníků co má na očích, důkladně studovat nutriční hodnoty a cenu veškerého zboží, než jej roztřesenýma rukama vloží na pás. "Dvě koruny za rohlík???!!!" pronese po zapípání. "To já si raději zajedu do Kauflandu, tak to zrušte!". Pokladní, kompletně zmatená z její první Mimořádné situace, se zoufale rozhlédne kolem, vytáhne z pod pultu příručku velikosti brejlovy Bible a začíná slabikovat! Konečně!!! Na straně 165 nalezne spásu: "V případě storna, volejte vrchní pokladní." Rozradostněna, jak se jí samostatně podařilo vypořádat se s tímto zapeklitým problémem zaječí pištivým hláskem do dvouhektarového Tesca: "V-R-CH-N-Í P-O-K-L-A-D-N-ÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!" Minuta, dvě, deset a žádná reakce. Vytírá tedy z oka krůpěj studeného potu a bezradným pohledem volá o pomoc na ostatní čekající. Sláva! Po pár vteřinách pochopí, proč ten nasupený pán s kyselým výrazem vehementně ukazuje na tu bílou krabičku s tlačítky a sluchátkem. Nechápe jen jeho mumlavou tezi o blbých kravách! Vždyť žádný učený z nebe nespadl a jsme přeci jenom lidi, ne?? Vrchní pokladní je tam coby dup! Jen co jí skončí polední pauza. Storno je úspěšně provedeno a vy slyšíte třískat o zem ty kameny, padající ze srdcí netrpělivých spolučekajících. Martýriu však není zdaleka odzvoněno! "Ježíš, ten jogurt je o padesátník dražší než normálně", zaskřehotá náhle stařenka. "Tak to já si doběhnu pro jiný!" Neváhá ani pět minut a začne si šouravým krokem klestit francouzskou holí cestu davem do nejvzdálenějšího koutu prodejny. Hlavou vám proletí jen cosi o eutanázii a začínáte kompletně znuděný otráveně přešlapovat na místě. No co vám budu dál povídat!! Devadesát devět minut uteče jako voda z kapajícího kohoutku a vy jste natolik zhnuseni a otráveni, že před vchodem sami od sebe nabídnete somrujícímu houmlesákovi cigáro a radostí, že je to konečně za vámi, máte dokonce hroznou chuť políbit jej na jeho pozvracené vousy!!! (19.02.2011)

S velkou nedůvěrou vzbuzenou negativními ohlasy jsem přistoupil ke druhé filmové adaptaci Solarisu. O to větší potom bylo moje překvapení, co Steven Sonenberg dokázal. Komerčně (nebo přinejmenším komerčněji než ten Tarkovského) pojatý Solaris v americké produkci totiž vůbec není špatný. Sonenberg ho natočil po svém a výborně. Použití výrazných odstínů a sytě modré filtry kamery působí spolu s futuristickým pojetím stanice a dvěma slunci planety Solaris opravdu dobře. Flashbacky do minulosti vůbec nejsou špatné a závěrečná pointa se přímo nabízí. (23.12.2008)

Všichni jsou urvaný z hudby v SUNSHINE (jakkoli je skvělá!), ale v tomhle filmu je minimálně stejně dobrá, akorát si toho nikdo nevšim. Ve skutečnosti tady v jádru jde o romanťák jako prase (stejně jako třeba ve FONTÁNÉ), ale romantika prošpikována nádechem tajmného sci-fi, stává se ještě zajímavější a i když tenhle snímek není dokonalej (což není nikdo a Jirka Krampol nejmíň!), emotivně to u mě vyhrál na celý hašišově zamilovaný čáře! (28.12.2007)

Opět naprosto dokonale zvládnutý snímek (miluji, jak Soderbergh snad do každého svého filmu dává němé scény, podmalované jen perfektní hudbou). Narozdíl od ostatních mi ale přišel kratší, než doopravdy byl. Navíc Soderbergh dává divákům na výběr ze dvou žánrů, které chtějí sledovat: inteligentní sci-fi nebo nádhernou love story. Bravo!! Na THE INFORMANT už se moc těším, Stevene! (09.03.2003)

Velké zrcadlo pro Stevena Soderbergha, který si po tomhle snímku snad uvědomí, že není všemocný. Svůj talent zahazuje na nudných, obyčejných a nevýrazných snímcích, v kterých velmi často hraje George Clooney, který rozhodně není typem herce, který by pasoval do každé role. Svůj kalich hořkosti si SS vypil právě v Solarisu, který ukazuje všechnu jeho neschopnost a snahu vytvořit z mála něco víc. To se totiž vůbec nedaří. Doufal jsem, že Solaris bude "jemná meditace v modrých barvách nad láskou a svědomím" a to se mi vůbec nevyplnilo. Při prvním sledování jsem usnul. Na druhý pokus jsem si již dal větší pozor, ale nebyl jsem odměněn ničím, co bych uznal za kvalitní nebo snad jen dostačující. Jediné překvapení a potěšení mi přinesl SS v podobě Natashi McElhone, z které udělal hezkou ženu i přes její zvláštní rysy tváře. Scénář mě velmi zklamal a celý film je velmi pomalý. Ani Solaris jako planeta není úplně využitá a kdyby se SS tolik nesnažil v několika scénách vytvořit poctu, např. 2001: Vesmírné odysee, mohl vzniknout i trochu originální snímek. Poslední kapkou byla ne-hudba, která je složena z tónů a je příliš nevýrazná a stereotypní. (05.10.2007)