Solaris

Neviem koľko má tento film spoločné s Tarkovskeho klasikou, ale podľa reakcií asi veľmi málo. Podľa mojej sa jedná o nejakú verziu nezávislého, drahého sci-fi filmu, čo znie možno trošku šialene, ale je to tak. Sodenberghovi pomalé tempo veľmi nejde. Nech radšej zostane pri modernej tvorbe s 'Dannym'. A nebyť kamery a impozantnej hudby tak asi zaspím. Herci mali ale tú výhodu, že aj keď hrali dobre, toľko toho hrať ani nemuseli a tu viac ako už aj tak dobrého Clooneyho radšej vyzdvihnem Jeremyho Daviesa. "...and death shall have no dominion." 65%. (11.04.2008)

Americké Solaris jsem se dlouhá léta štítivě vyhýbal jako upír česneku, protože jsem si nechtěl pokazit dojem z mé milované Soljaris ruské, nebožtíkem Tarkovským režírované. No, zkrátím to - Američani ducha existenciálně laděné sci-fi předlohy samozřejmě trochu zprasili, ale dá se. Zatímco Tarkovskij pojal Lemovu Solaris meditativně, dušezpytně a filosoficky, Soderbergh se svou hollywoodskou čeládkou z ní udělal v první řadě lovestory, teprve v druhé řadě proloženou občasnými filosofujícími plky, zabalenou do vizuálně pohledného obalu a ke konci pravda i s docela slušnou nehollywoodskou atmoškou. Nebýt těch častých rušivých a otravných prostřihů na pozemské scény z mileneckého a manželského života Chrise a Rhey, a naopak být tam víc toho filosofujícího a vesmírného, šel bych s hodnocením ještě klidně výš. (24.02.2015)

Solaris. Oceán. Snová planeta. Promiňte, to patří jinam. Už proto, že na Solaris se párkrát letmo jukneme z okna a jinak si hrabeme na vlastním písečku , s kterým nemá výzkum jednoho velmi zvláštního koutu vesmíru nic společného. Odhrabáváme píseček z vlastních vzpomínek, snů a komplexů a ony se nám zhmotňují před očima se samozřejmostí, která nás nutí přemýšlet, zda šílíme, umíráme, sníme nebo pro nás nějaký poťouchlý experimentátor s lidským plemenem parafrázuje Pretty Woman ("Vítejte na Solaris, místu, kde se plní vaše sny"). Případně zda jsme vkročili na tu pomyslnou hranici mezi realitou a... něčím jiným. Filmová Solaris tohle naneštěstí skryla do obalu melancholického milostného příběhu a za celou dobu se hloub než k obalu nedostaneme. Bleděmodrý svět vesmírné stanice se tak stává pastí pro invenci a komplexnost a snaží se nám to vynahradit sondami do rozechvělého nitra lidské duše, tancem mezi střepy vzpomínek a zpěvem vesmírných Sirén, lákajících nás k zapomenutí toho, co bylo, a užívání si snu, který se stal realitou. Jenže co je realita a co přelud a zda je přelud přeludem, když si uvědomuje, že je přelud, to je otázka. Otázka, o kterou se pouze zlehka otřeme, abychom se mohli dostatečně topit v tom ostatním. A i když se s Georgem Clooneym, který se snaží ze všech sil, kterých rozhodně nemá málo, stejně jako Natasha McElhonová nemá málo osobitého křehkého půvabu, topí docela příjemně, nebude asi málo takových, kteří budou během půldruhé hodiny onoho utápění potřebovat sirky pod víčka. Že k ničemu nedojdeme a nic se nevyřeší, je nabíledni, konečně rovnice o tolika neznámých snad ani nemůže mít řešení srozumitelné lidským bytostem. Ale že tam, kde nám knižní předloha nabízí fascinující, komplexní pohled na lidské touhy a sny, Solaris samotnou (překvapivě mi na filmu nejvíc vadila změna rodu planety oproti předloze) i hranice lidského poznání, pro nás film vydestiloval jedinou a to ještě nijak chuťově výraznou esenci a jsme nuceni smířit se s koncem, který aspoň na mě dělá dojem třešňové větvičky narpubované na kaktus a nutí mě dospět k závěru, že za málo peněz málo muziky, je smutným výsledkem snahy přiblížit Solaris filmovému divákovi. Asi jsem opravdu hledala zrcadlo vlastních představ a ne nový obraz, ale tenhle obraz byl na můj vkus namalován příliš vybledlými barvami. (06.11.2007)

Scénář: Steven Soderbergh .. Prý chceme zrcadla. Chceme vlastně? Stevene, Stevene, forma dobrá, myšlenka knihy Lema rovněž lehce zachována, ale co ta plochá a prázdná realizace? Dialogy a hloupé slovní úskoky jsou místy děsné, emoce téměř žádné a oni se pořád milují, i když vlastně nežijí. (04.10.2007)

Osobně jsem byl blízko "dokonalého uspokojení filmem". Ale kdybych měl popsat přesně důvod, tak bych to asi nedokázal přesně zformulovat. Soderbergh je velký mistr a co dokázal udělat s vizuální a zvukovou stránkou je obdivuhodné. Dokonce se mi film zdál moc krátký, což se mi často nestává. Mám podobné pocity jako Tsunami - chci okamžitě knížku a moc bych chtěl vidět Tarkovského verzi z roku 1972. Btw - ještě jsem nikdy neviděl film, u kterého by byl první "titulek" až po skončení filmu :) (22.11.2003)