Vysvobození

Čtyři přátelé, měšťáci, obyčejní chlapi. Jeden se možná stylizuje do neohroženého dobrodruha, ale vesměs jde o kancelářské krysy. Na kánoích hodlají sjet úsek řeky, který má být kvůli výstavbě přehrady zaplaven. Počítají s nějakou tou odřeninou, jenže tenhle výlet v „divočině“ je poznamená zatraceně silně. Důvodem je dvojice vidláků (ještě primitivnější se pak díky téhle inspiraci stále častěji objevovali v kultovních hororech – Texaský masakr, Hory mají oči), kteří vyznávají tak trochu jiný hodnotový žebříček. Stačí pár náznaků, kdy pak vše vyvrcholí sexuálním napadením jednoho z vodáků. Následuje úprk, boj o holý život. A hlavně postupná proměna charakterů do toho času obyčejných mužů, které sžíral stereotyp. Napětí je slušné, krásu řeky se vším všudy dokonale nasnímal legendární kameraman Vilmos Zsigmond, tvůrce Excaliburu zase pokládá netriviální otázky. O nějaké zásadní otevřenosti násilí bych nicméně určitě nemluvil. I po letech to ovšem má své kouzlo. (21.10.2017)

„Squeal like a pig!“ Divoká řeka a dentisty poměrně zanedbaný Incest Redneck Banjo Band proti kvartetu středostavovských byznysmenů, které vede macho Reynolds do té doby, než mu kalhoty protrhne femur. Pak ta primitivní sebezáchova zrodí další bojovníky.. Mohl bych vyčíst občasnou iracionalitu v jednání postav, ale tato bible survival žánru, která spolu se Straw Dogs a Cravenovým Posledním domem nalevo ukazuje, jak mohou okolnosti probudit u obyčejných lidí zabijácké pudy, zaslouží respekt. V tom zoufalství, výčitkách a lžích zaujal paradox, že zatímco venkovští balící vynášejí z již brzy zatopených hřbitovů rakve, „civilizovaní“ muži z Atlanty nechávají své zesnulé kamarády napospas divočině. Palec nahoru i za odvahu Boormana se scénou análního znásilnění. Stejně troufalé, jako mít v podniku na návštěvě Kim Čong-una a v ruce nemít notýsek.. (26.07.2016)

"Vysvobození" není horor, ani dobrodružný film, a ani thriller, nýbrž na základě buranské exploatace vystavěné psychologické drama o vině a zpytování svědomí, ale především o tom, že vidíme jen to, co chceme vidět. Na filmových databázích a v recenzích se donekonečna omílají scény s bendžem a útoku. Ačkoli se jedná o zásadní momenty filmu, lépe řečeno jeho vyprávění, jejich základem není pouze vyvolávat hrůzu či šok. První ustanovuje opozici postav a manipuluje diváka k sympatizování s hrdiny, druhá představuje definitivní stržení hranic jistoty. Od té chvíle začíná opravdové drama, kde nelze jednoznačně říci, co se stalo, co se děje a především jak na zobrazované události aplikovat kritéria morálky, práva, zákona a především viny. Co se doopravdy stalo tam na řece, byl jeden z vodáků opravdu zastřelen a kdo byl onen muž s puškou? Nic z toho neví ani samy postavy, které většinu cesty absolvovaly paralyzované šokem, a ani vyprávění filmu nedává divákům odpovědi. Pečlivě volené záběry a pozice kamery dávají mnohoznačné indicie, ale nikdy jednoznačné odpovědi. Pravda zůstane pohřbena na dně vznikající vodní nádrže a každý odejde s tím, čemu chce věřit; jen někoho možná bude nejistota strašit ještě dlouho, byť fyzicky může být v bezpečí civilizace s jejími jednoznačnými definicemi práva a viny. (02.10.2009)

Troufám si říct, že Deliverance je jeden z nejvíce nadhodnocených filmů, co jsem kdy zhlédl! O Deliverance je zmínka téměř v každém pátém filmu, hovoří se o něm, že se jedná o základní kámen Exploitationu a dostal jsem dřevěné herce, hloupé dialogy, mizernou pointu, nulovou akci, bolestivě pomalé tempo a o napětí ani nemluvím! Záporaci se objevili pár minut před koncem a působili jako typičtí horalové, nepůsobili děsivě ani slizce a proto smutně proslulá scéna znásilnění chlapa chlapem byla spíše úsměvná než šokující. Nevím, co mi na filmu vadilo víc: zda hluboká úcta k špatnému řemeslu, nebo výtvarná cesta, kterou se film pokouší šokovat diváky, ale neúspěšně. Tohle je pro mě urážka filmu Exploitation a hluboké zklamání, které si nezaslouží děsivých 80%. (28.08.2013)

Pure Apocalypse aneb jak z nás mezní situace v divočině nedělá ušlechtilé a hrdinské bytosti, ale vyděšené a úlisné tvory bez morálky. Původně romantická póza degeneruje až v závěrečné obrazy celkové zkázy - výjevy ze zanikajícího města jsou mrazivým komentářem k morálnímu úpadku hrdinů. Film, který je v každém ohledu nesmírně fyzický a myšlenkově naléhavý - rozbíjí tradiční dichotomii dobra a zla a z boje o přežití dělá i problém etický. Skvělé je, jak Boorman využívá "předsudečný" odpor diváka k zaostalým horalům a tak ho vlastně staví do role spolupachatele i jak v postavě Burta Reynoldse problematizuje archetyp sebevědomého chlapáckého hrdiny. Zestárlo to jen v několika technických ohledech, jinak brilantní ukázka filmařiny s obsahem a drásavou atmosféra (bendžo duel je typická sekvence do učebnic). (18.03.2012)