Vysvobození

Jen klidně spi, to nic není.... Nejrealističtější survival v dějinách, kterým Boorman ztvrdil nový vypravěčský a tématický impulz americké kinematografie. Nikoli tak šokující, drsné a atmosférické jako soudobý Texaský masakr (který stavěl taktéž na nečekané konfrontaci civilizovaných lidí s partou násilnických buranů), ale takřka rovnocenně znepokojivé díky nepolevujícímu psychologickému nátlaku, který v některých chvílích kulminuje do sfér opravdové hrůzy a znechucení. Za nestárnoucí kvalitu režie plnohodnotně hovoří celá řada často citovaných a slavných pasáží (úvodní banjo duel; zdlouhavá debata o tom, co provést s mrtvým horalem), naopak slabiny se najdou v křečovitých dialozích a trochu také v gradaci příběhu, jehož vrchol přichází krátce po polovině, a posledních dvacet minut už jde zcela mimo rámec nastolené atmosféry a trýznivého duševního nátlaku. Spát půjdu relativně v klidu, být však v kůži některého z přeživších, asi bych si rozmyslel ještě někdy usínat bez pistole pod polštářem... 80% (18.04.2011)

Došel jsem ke dvěma závěrům. Těmi jsou, že Burt Reynold nebyl vždycky tak marný knírač a že ve 72‘ vznikl za pár šupů film, ve kterém režisér předvedl talent navodit nečekaně hutné napětí. Střetu měšťáků a zatuchlých nevyzpitatelných vesničanů film skvěle naplňuje. Velmi znepokojující a tísnivé okolí skvěle pracuje hned od začátku a atmosféra funguje dokonce tak dobře, že si dokážu vychutnat každou vteřinu ticha, kdy na sebe upocené postavy jen zírají. Ani bych neřekl, že jde o horror jako o thriller, protože hlavní zážitek plyne hlavně ze strachu a obrovské nervozity z existenčních rozhodnutí a skrývání pravdy. Je to radost sledovat film, který i ne nijak extra nápaditým scénářem a jednoduchostí dokáže tolik říct. Že je střet s usedlíky přetrvávajícím problémem dokáže Jezero smrti. Alternativa: Eden Lake, Straw Dogs. (16.10.2010)

Nářezový snímek Deliverance staví své hodnoty především na neopakovatelné atmosféře okolí sjížděné řeky (která tu v podstatě hraje hlavní hrdinku - jiná "žena" ve filmu není) a bombastickém výkonu Jona Voighta. Nepovažuji se za nějakého kritika, nicméně pár filmů už jsem - troufám si napsat - viděl. O to víc mne pokaždé dokáže převapit, když při sledování postarších klenotů stříbrného plátna narazím na svém monitoru na pecky, ve kterých přesvědčivě a s elánem září nynější senioři ve svých nejlepších letech. Burt Reynolds jako otrkaný polodivoch se mezi čtyřmi kamarády také neztrácí, ale Voight si pro sebe bezesporu ukradnul největší kousek koláče a náležitě si jej vychutnává zejména v poslední části filmu. První scéna s bezchybným, energií nabitým koncertem v podání kytaristy Ronnyho Coxe a postiženého chlapce hrajícím na banjo mne skoro donutila vyskočit z pohodlné židle a zběsile stepovat, a nedivím se, že je v souvislosti se snímkem tak často zmiňovaná. Je také takovou předzvěstí zla a útrap, které hlavní čtveřici potkají: vše začíná pěknou písní a končí brutálním vyčerpáním na hranici smrti. A přesně tohle udělá s divákem i film, pokud na jeho hru přistoupí. Stačí se nechat unášet zprvu sympatickým proudem, pak sjet pár napínavějších peřejí, a ke konci se odvážit do toho největšího rozbouřeného pekla, které je o to děsivější, že je nedobrovolné. (31.08.2009)

Skvělá thrillerovoexploitační podívaná, která se bezpochyby dá označit jako jeden ze základních kamenů žánrů jako exploitation, či dokonce hixploitation. Dokonale mě odbourala už počáteční scéna s kytarou a benjem, ze které už se dalo vycítit, co asi bude následovat. Do hlavních rolí jsou obsazený dnes už starý páky Voight a Reynolds, kteří hrají naprosto přesvědčivě, film je natočený zcela realisticky, za to na úkor přehnané brutality.....i když....co si budem povídat, záležitosti jako znásilnění chlapa chlapem se jen tak často nevidí. Jak mám oblíbenou Divokou řeku, tak tohle je teda mnohem lepší. Plná palba pádlem po kokosu! (13.05.2013)

Moc nechápu, čim si tento film zasloužil nálepku jednoho z nejlepších thrillerů všech dob. Asi holt film za těch 40 let prostě zestárnul. V dnešní době jsem z toho nějak moc odvázanej nebyl. Prvních cca 45 minut je naprosto o ničem. Pak se to naštěstí rozjede a dá se tam mluvit o určitym napětí a jakýsi znepokojový atmosféře. Ale čekal jsem rozhodně víc. Jinak mě dost pobavili všichni ty bizarní vidláci, který museli filmaři vyhrabat snad někde ve freak show. (28.11.2012)