Vysvobození

"TU ŘEKU NEMůŽEŠ PORAZIT." Mistrovská klasika hixploitation, buranského subžánru exploitation, která se výrazně zapsala do popkultury. Proslulá je zejména "banjo duelem" a scénou mužského znásilnění, jež inspirovalo Quentina Tarantina, který film viděl jako malý, k podobné scéně v PULP FICTION. Mimochodem v televizní verzi filmu bylo znásilnění vystřiženo a zůstalo ponecháno jen ponižování Beattyho postavy, kdy je polonahá nucena k prasečímu kvičení (které bylo údajně Beattyho nápad při improvizování scény na place). Film od začátku dýchá tísnivou atmosférou, k níž přispívá zejména výborná kamera, těžící maximum z malebné krajiny, a hudba. Spisovatel James Dickey (zahrál si šerifa, který na konci filmu varuje hrdiny, aby se už nevraceli) pro film adaptoval svou stejnojmennou dobrodružnou novelu vydanou rok předtím a o režii soupeřili John Boorman a Sam Peckinpah. Potom co se Boormanovi podařilo urvat práva, natočil Peckinpah v témže roce podobný snímek STRAŠÁCI, adaptaci jiného kontroverzního románu. VYSVOBOZENÍ mělo skromný rozpočet 2 miliony dolarů a aby se ušetřilo, produkce nebyla pojištěná a herci přesto dělali veškeré kaskadérské kousky sami, jak vidno z jejich detailů při sjíždění peřejí a to kromě Neda Beattyho nikdo z nich předtím v kánoi neseděl. Shodou okolností jediný kdo se přitom zranil byl Burt Reynolds, jehož postava se při sjíždění peřejí zraní i ve filmu. Natáčelo se na Chatooga River, řece oddělující Jižní Karolínu od Georgie a rok po uvedení filmu se tu utopilo 31 lidí, kteří se ji pokoušeli sjet po vzoru filmových hrdinů. Film byl nominován na Oscara, Zlatý Glóbus a Cenu newyorských kritiků za nejlepší film a režii, Dickey byl ještě nominován na Zlatý Glóbus za scénář. Song "Dueling banjos" vyhrál v roce 1974 Grammy Award for Best Country Instrumental Performance. (01.10.2006)

Ale vždyť to není o tom, aby se divák po filmu bál vytáhnout paty do lesa... Možná je nastávající generace už příliš rozmlsaná zmutovanou havětí, dětskými gangy, zdivočelými psími smečkami a bůhvíčím ještě, co v lesích pobíhá, ale záleží na tom? Má se jim Vysvobození zalíbit? Příběh čtyř kamarádů, kteří se vydali na vodu a místo plánovaného volna v divočině se musejí zabývat nečekaným rozmarem dvojice agresivních horalů, není hororem, vyvražďovačkou, ani psychopatickou hrou na kočku a myš. Postavy zažijí šok, útlum, strach, dopouští se chyb, utíkají, zatloukají, upravují. Na konci je jasné, že už nikdy nebudou jako dřív a že bylo jedno přátelství přetvořeno navždy. Střet kultur, který vyvolává nesmyslné konflikty a nutí odříznuté návštěvníky v území "nepřítele" k budování obranných buněk, následně ve stresu likvidujících vše kolem sebe, nepřestane být aktuálním nikdy. Vysvobození obnažuje téměř učebnicový příklad podobné situace. Nepomáhá si zbytečnými šokujícími berličkami a na první signální útočícími scénami, snažícími se efektností zakrýt vlastní debilitu, jako jeho o třicet let mladší bratříčci. Je syrovým, ne samoúčelně drastickým a šokujícím. Je uvěřitelným a zneklidňujícím. A na severoamerickou divočinu se hezky kouká. 9/10. Mimochodem, duel banja s kytarou proslul naprosto zaslouženě. (01.03.2009)

Čtyři přátelé, měšťáci, obyčejní chlapi. Jeden se možná stylizuje do neohroženého dobrodruha, ale vesměs jde o kancelářské krysy. Na kánoích hodlají sjet úsek řeky, který má být kvůli výstavbě přehrady zaplaven. Počítají s nějakou tou odřeninou, jenže tenhle výlet v „divočině“ je poznamená zatraceně silně. Důvodem je dvojice vidláků (ještě primitivnější se pak díky téhle inspiraci stále častěji objevovali v kultovních hororech – Texaský masakr, Hory mají oči), kteří vyznávají tak trochu jiný hodnotový žebříček. Stačí pár náznaků, kdy pak vše vyvrcholí sexuálním napadením jednoho z vodáků. Následuje úprk, boj o holý život. A hlavně postupná proměna charakterů do toho času obyčejných mužů, které sžíral stereotyp. Napětí je slušné, krásu řeky se vším všudy dokonale nasnímal legendární kameraman Vilmos Zsigmond, tvůrce Excaliburu zase pokládá netriviální otázky. O nějaké zásadní otevřenosti násilí bych nicméně určitě nemluvil. I po letech to ovšem má své kouzlo. (21.10.2017)

,,Někdy se musíš ztratit, abys něco našel." Vedle Excaliburu nejlepší Boormanův film. Příklad režisérského umu, kdy s minimálními prostředky lze natočit působivé drama. Příběh čtyř kamarádů se z počáteční bezstarostné dovolené promění v boj o holý život. Povinnost pro vodáky a milovníky divoké přírody. Sjíždění řeky je opravdu divoké, ocenil jsem, že herci se nebáli náročných a nebezpečných scén. Myslím, že si natáčení na vodě pořádně užili! První setkání s domorodci je spíše rozpačité, druhé je kdo s koho. Současně i zdánlivě snadné pokoření řeky se ukáže jako mylné. Minimální hudební doprovod obstarává španělka a na začátku a konci banjo. Většinou ale obraz doprovází šum vody, hukot peřejí a vrzání rozličného hmyzu. Probodnutí boku vlastním šípem připomene scénu z pozdějšího Excaliburu - podobně se zraní Lancelot svým mečem. Pro někoho možná klidnější tempo, já byl však napnut od začátku až do konce. ,,Kanec? Spíše prasnice..." (25.01.2012)

Skvělá thrillerovoexploitační podívaná, která se bezpochyby dá označit jako jeden ze základních kamenů žánrů jako exploitation, či dokonce hixploitation. Dokonale mě odbourala už počáteční scéna s kytarou a benjem, ze které už se dalo vycítit, co asi bude následovat. Do hlavních rolí jsou obsazený dnes už starý páky Voight a Reynolds, kteří hrají naprosto přesvědčivě, film je natočený zcela realisticky, za to na úkor přehnané brutality.....i když....co si budem povídat, záležitosti jako znásilnění chlapa chlapem se jen tak často nevidí. Jak mám oblíbenou Divokou řeku, tak tohle je teda mnohem lepší. Plná palba pádlem po kokosu! (13.05.2013)