Excalibur

Velká nuda. Vyprávění je poněkud nesouvislé a v hovorových sekvencích nezáživné, akční scény jsou zase natočeny zmateně a divák se v nich jen ztěží orientuje. Naopak velkou pochvalu zaslouží velmi zdařilá fantasy atmosféra, nádherná hudba od Trevora Jonese a herecké obsazení, které vše hodně zachraňuje. Jinak tenhle slavný film je legendou asi jen pro ty, co na něm ujížděli už v 80. letech. Dnes už je to přeci jen dost vyšumělý pohár. (02.05.2013)

Jako minisérie by to fungovalo znamenitě, protože vydržet dvě a půl hodiny sledováním vtipkujícího Merlina, průměrných hereckých výkonů a až přehnaně amatérských soubojů (stačí si uvědomit, jak fantastickou choreografii ve filmu měla v té době Čína) nejde. Scénář a nahá Cherie Lunghi jsou fajn, všemožné artové vychytávky taky. Ale tu otřesnou nudu to zkrátka nezakryje. (26.11.2010)

Příliš zmatečné. Neorienotoval jsem ani v postavách ani v rytířských soubojích. Nasadit všechny do zářivých brnění a nechat je mydlit , jednou do konce v mlze je sice úchvatný, ale určit kdo je kdo mám asi jak ? Že bych zkusil padesát na padesát nebo jsem měl snad volat přítele na telefenu ? Na druhou stranu jsem se od filmu nedokázal odtrhnout a za tu užásnou atmosféru a až pohádkovou sílu moudrosti nemohu Excalibur úplně sestřelit. (10.01.2010)

Několik velmi dobrých až výborných scén (souboj Artuše s Lancelotem, Parsifalovo hledání a nalezení Grálu...) nepříjemně kazí vyloženě nudné scény, při kterých jsem měl co dělat, abych nesáhl po ovladači a ten utahaný děj trochu nepostrčil vpřed. Stejně tak je tomu u herců - někteří hrají dobře, jiní nedobře přehrávají, hudba za něco stojí, jen když zrovna burácí Wagner nebo Orff (pardon, Trevore Jonesi), a výprava vypadá někdy velkolepě, jindy zase až podezřele lacině a téměř montypythonovsky. S opěvovaným Excaliburem jsem zkrátka v každém ohledu spokojen jen tak napůl. (23.11.2014)

"I am your humble knight, and I swear allegiance to the courage in your veins. So strong it is... I doubt you no more!" Co se do úrovně zpracování týče, zaujímá "Excalibur" mezi tématicky spřízněnými adaptacemi starodávného příběhu o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu zcela bezkonkurenční postavení. Snad jen sami angličané (nenechte se pléct americkou produkcí) totiž byli předurčeni vdechnout svému národnímu mýtu tak neskutečnou míru magična a syrovosti. A ta přiznaná a místy až přízemní strojenost, s níž je legenda předkládána, tomu jen napomáhá. Zatímco ostatní zpracování legendy se povětšinou jen povrchně soustředí na zachycení milostného trojúhelníku Artuš-Guenevra-Lancelot, dílo J. Boormana se snaží podat Artušovský mýtus v celém jeho rozsahu a nádheře. K úchvatnému vytvoření atmosféry tajemna a doby kouzel výborně napomáhá fantastická hudba T. Jonese, který si vypomáhá i legendární Orffovou "Carmina Burana". Zaujme také zasněně zastřený obraz filmu. Teprve "Excalibur", i když si legendu předělal k obrazu svému, mi umožnil pochopit skutečnou sílu téhle doslova "antické tragédie", která už fascinuje lidstvo po celá dlouhá staletí. (16.10.2004)