Discopříběh

Co odpadové hodnocení, to póza a kecání z hladu. Jako hudební film pro mládež a produkt své doby (nezatížený agitací) to funguje dokonale, má to příběh, srdíčko (dojemná linka syna a otce) i v pohodě message prosící rodiče o pochopení svých dospívajících potomků. Vizuálně to Soukup nakopává, jak to jen jde, Michal David se postaral o nabouchaný soundtrack míchající rychlejší a baladičtější kousky a Hrušínský nejml. typově perfektně sedí a toho jednou suverénního, jindy zranitelného jednoduchého kluka přece jen uhraje, přičemž Potměšil mu výborně sekunduje v roli otce. Celkově je na tom vidět, že se tu Soukup snažil a že uměl, a nedokážu si představit, že by se to dalo natočit nějak výrazně líp. A s odstupem času to získalo přidanou hodnotu coby úsměvné ohlédnutí se za ušmudlanými i křiklavými socíkovskými 80. léty s jejich módou, hudbou a podniky. (21.06.2007)

Okamžitě mi sežeňte Oheň, Zemi, Vodu, Vzduch a Millu Jovovich - Zlo se zase vrátilo..! Máloco ve mně probouzí takové násilnické sklony, jako pohled na rachitického hejska Rudu H. nejml., jenž skrze svá ústa vypouští hlas a písně spartakiádního vraha hudebního vkusu. Jedna hvězda za kostýmy, které donutily zahanbeného Versaceho spálit všechny své dosavadní modely v hutní peci. (09.11.2009)

Asi už se taky pomalu vezu na vlně ostalgie, byť se rozhodně neřadím k těm co vzlykají na FB u obrázků z dob socialismu štkajíc jak bylo tenkrát skvěle. Michala Davida jsem nikdy cíleně neposlouchal, pokud to na člověka nechrlili z rádia či mnohých zábavných pořadů na ČST. Ale jeho hity samozřejmě znám. Můžete ho nazvat čímkoliv chcete, nemusíte ho mít rádi a myslet si o něm můžete také co chcete i o jeho jednoduché hudbě. Faktem je, že velká část dnešních čtyřicátníků v pohodě kdykoliv vyloví z hlavy pár jeho písniček, protože text  - sbírám céčka, nebo - pijeme kolu či nesmrtelná spartakiádní  - poupata prostě zaznamenal ve své době každý a rozhlas se už postaral o jejich řádné uložení jejich častým hraním. A tím, že to není symfonie B. Martinů, ale vše je jednoduché, snadno zapamatovatelné, tím to asi utkvělo tak pevně. Konečně, možná v tom je kus geniality M. Davida. Já ho nemusím, beru ho jako dobovou figuru stejně jako mistra K. Gotta, která šla cestou nejmenšího odporu s režimem. Ale to mnozí co chtěli dělat jen hudbu. Zkuste ale na nějaké párty Husákových dětí  kde se popíjí k půlnoci pustit pár dobových hitů M. Davida a uvidíte co bude dít. Ten přísun energie... Tak to prostě je.   Discopříběh tedy beru jako takový otisk doby. Byl jsem na tom tehdy v kině a když jsem šel ven, měl jsem písniček plnou hlavu. Příběh se mi líbil, vztah syna s otcem tam byl celkem pěkně znázorněn. Kdo má doma puberťáka, lecos pochopí byť už jsme v čase jinde. Některé procesy se zkrátka stále opakují a v rodinách se řeší stále stejné problémy bez ohledu na režim. Potměšil mi tu dost sednul a film přinesl národu i skvělou hlášku - do hlavy né.  Takže já si lepím  3  plakáty na zeď pokoje. * * * (14.01.2022)

Ještě před lety bych Discopříběhu nedával moc dobré hodnocení, ale čím jste starší, tak nostalgie působí čím dál víc a i když jí pominu, tak stejně tenhle "muzikál" má něco do sebe. Má dobrý příběh, děj a Davidovy písničky se vám zavrtají hluboko do hlavy. Je to prostě chytlavý a místama vtipné zavzpomínání na dobu minulou. (24.04.2017)

Nestárnoucí fuckin klasika!!!Sjel jsem to tak potisícé a stále trsám na všechny songy(vyjma toho o mamince a Je to blízko, u těch bulím). Je to prostě neskutečně drsné. Třeba když je hlavní hrdina šťastný, tak si jde po ulici a trsá......to je život kurva:D! Já jsem byl akorát za trotla, když jsem to zkoušel. Songy, jsou jedna pecka vedle druhé, Michal David tehdá byl ve vrcholné formě, nyní je shnilé hovado, které tu už nemá co dělat. Chodit si po městě na písničky z tohoto filmu je naprosto skvělý zážitek. Zítra prokrosím Velikonoční trhy jak disko-pán. (27.03.2013)