Discopříběh

Náhodou. Mně se Discopříběh vždycky líbil. V době vzniku taky proto, že všichni účinkující na sobě měli děsně cool hadry, které nebyly lehce k sehnání. Docela jsem jim záviděla. Dneska se na ty "cool hadry" taky ráda podívám a přijde mi legrační, že hlavní hrdina i většina dalších měli jenom jedny, po celý film stejné. V dnešní době, kdy jsou obchody přeplněné šunty všeho druhu a barev, je to docela fajn vzpomínka na staré časy. (31.12.2013)

Discopříběh jsem měl v paměti zafixovanej, že je to docela sračka, kterou nemám potřebu vidět ještě někdy znova. Ale včera večer jsem tak zapnul televizi a zrovna Discopříběh začínal, tak jsem se na to zkusil po dlouhý době podívat a úplně v pohodě jsem to dokoukal. Herecký výkony některých mladých (ne)herců jsou poněkud prkenný, takže mě ani moc nepřekvapuje, že nikdo z nich později ve filmu žádnou velkou díru do světa neudělal. Navíc film tak trochu postrádá pointu. Je to prostě komedie od Soukupa plná písniček od Michala Davida, takže opravdu od toho nemůžete chtít žádný velký umění nebo hlubokou myšlenku. Ale ani bych Discopříběh nezatracoval. (30.01.2021)

Co na to říci? Tohle je prostě tendenční film, který celkem rychle vyšuměl a zdejší hodnocení je toho důkazem. Jako sonda do osmdesátých let pro ty, kteří tehdy ještě nebyli na světě je to celkem dobrý, ale to je opravdu vše. Zbytek je o ničem, písničky Michala Davida se až příliš často opakují a místy i nudí. (19.01.2009)

Nechuťárna, která vlastně dnešní generaci (nebo alespoň mně) nic neřekne. Rudolf Hrušínský nejml. pouze otvírá "hubu" do kvákání Michala Davida a tím jeho herecký projev končí. Zápletka je tak děravá, že cedník jí ty díry může jenom závidět. Dojemná scénka, kdy si nechá oholit hlavu, je opravdu k pláči. Něco tak příšerného se totiž jen tak nevidí. (08.09.2008)

Co odpadové hodnocení, to póza a kecání z hladu. Jako hudební film pro mládež a produkt své doby (nezatížený agitací) to funguje dokonale, má to příběh, srdíčko (dojemná linka syna a otce) i v pohodě message prosící rodiče o pochopení svých dospívajících potomků. Vizuálně to Soukup nakopává, jak to jen jde, Michal David se postaral o nabouchaný soundtrack míchající rychlejší a baladičtější kousky a Hrušínský nejml. typově perfektně sedí a toho jednou suverénního, jindy zranitelného jednoduchého kluka přece jen uhraje, přičemž Potměšil mu výborně sekunduje v roli otce. Celkově je na tom vidět, že se tu Soukup snažil a že uměl, a nedokážu si představit, že by se to dalo natočit nějak výrazně líp. A s odstupem času to získalo přidanou hodnotu coby úsměvné ohlédnutí se za ušmudlanými i křiklavými socíkovskými 80. léty s jejich módou, hudbou a podniky. (21.06.2007)