Vlny

Ten film až tak dobrý není ..hlavně přezvaný zvuk, skvělý střih, vynikající práce s triky, skvělé masky, dost dobrý casting hlavně vedlejších rolí, dramatická hudba a výběr největších hudebních fláků jej dělají... Takže vlastně je fakt dobrý, že :-)  .. V kině na velkém plátně a ideálně ve vyprodaném kině jako skupinový zážitek velmi silné.... Ovšem za hodinku, dvě  už z něj až tolik v hlavě nezbude. Prostě umí krásně vydráždit smysly. Jeho síla je hlavně v tom, že velmi dobře připomíná zásadní události naší historie, které nesmí být zapomenuty. (29.08.2024)

Nemám moc co říct, či snad vytknout. Dámy a pánové, máme tady novou klasiku (jak jsem okamžitě po projekci napsal všem kámošům, že musí povinně do kina na tohle) alá Pelíšky, Musíme si pomáhat, Kolja a kdoví co ještě. Možná jen, že je to až moc mezi kravatama na to, aby to bylo jako první jmenovaný, ale potenciál to rozhodně má. Plus úžasný soundtrack a ukázka, že nikdo nemůže být jenom kladný. Pane Mádl, neuvěřitelný. 9,5/10 více ZDE: (22.08.2024)

O době, jíž Vlny reflektují, jsem již od puberty četl, slyšel i viděl spoustu nejrůznějších materiálů a také jsem vyloženě dospíval na soudobé čs. populární hudbě, až mám někdy pocit, že to Pražské jaro '68 i s následující deziluzí v 21. srpna a celé období normalizace jsem někdy v minulém životě musel zažít také. Přesto – nebo i proto mě dovede potěšit nový pohled a další střípek do celkového obrazu, pokud je zpracován kvalitně... a Mádlovy Vlny mě i přes rozpačitější dojmy z úvodního „akčního nerváku“ do nikdy mnou nezažité doby vrátily tak intenzivně, že jsem ty rychle uběhlé 2 hodiny v letním amfiteátru vůbec nevnímal. Film si drží svižné tempo a rozehrává temnou atmosféru v pohnutých událostech jak během událostí Pražskému jaru předcházejících, tak s vyvrcholením v osudný srpnový den, kterému se v tomto filmu se zaostřením na dění v Československém rozhlasu dostalo skutečně hodně prostoru. Už jen díky zasazení do rozhlasového studia mají Vlny určitě přínos navíc i uprostřed haldy jiných českých filmů vracejících se do dob socialismu a rozehraná dilemata ohledně (ne)zaprodání se režimu/systému na mě působily nadčasově. Dobová hudba (včetně návštěvy podniku s dvojníkem Waldemara Matušky :)) mě potěšila i přesto, že je s ní místy narábáno dost volně (např. hit Heleny Vondráčkové „Přeji Jordán“ použitý jako podmaz v listopadu 1967, ačkoliv píseň vznikla až po srpnu '68), ale toleroval jsem to bez potíží, coby dotváření atmosféry s různými pocity vloženými ve své době do hudby a textů... tedy do chvíle, než během sprnové invaze nezazněly „Čerešne“ Hany Hegerové – kromě toho, že píseň pochází až z 80. let, tak nápadem použít ji mezi spoustu šedesátkové hudby na podbarvení nějaké smutné chvíle v roce 1968 to až zbytečně vykradlo slavné Pelíšky. Také mě trochu zamrzelo, že dlouhodobě výrazná postava vedoucího redakce (jinak, špičkově ztvárněného Stanislava Majera s detailně precizní mimikou) s příchodem 21. srpna zmizí z filmu a objeví se už snad jen v jednom krátkém záběru, z něhož jsem úplně nevyčetl, co se s ním stalo. I přes tyto drobnosti byl pro mě zážitek z Vln i silnější, než loni ve stejné době ve stejném Amfiku navštívený Oppenheimer. [80%] (01.08.2024)

Jiří Mádl má rozhodně nakoukáno a nechybí mu režijní talent, což je v případě Vln ideální kombinace. Naprosto přirozené prolínání autentických záběrů s těmi filmovými. Funkční gradace napětí, ačkoliv z historie tušíme vývoj dalších událostí. Stylové vychytávky jako třeba detail na dopadající telefonní sluchátko následovaný obuškem, který se právě zakousl do své oběti. Máme tu i ukázkovou práci s paralelním střihem, kdy střídavě sledujeme dvě separátně oddělené akce, které se ve správný okamžik propojí (úvodní policejní zásah, kontra bratr čekající doma na mladšího sourozence a jejich následné shledání). Technická stránka a herecké obsazení v čele s výborným Stanislavem Majerem, je tedy bez výhrad. Vadí mi jen na sílu tlačené slzopudné, či chcete-li, melodramatické momenty a archetypální uchopení postav. Hrdinní pracovníci rozhlasu, co na gramci točí zahraniční hudební pecky a nezaleknou se žádného nebezpečí. Na druhé straně samozřejmě stojí jednorozměrní příslušníci StB a Sověti, kteří evokují sadistické svině, bez špetky empatie. Hra na černou a bílou funguje možná v hororech a pohádkách, ale u dramatického filmu, jehož základy stojí na historických skutečnostech takovou striktní schematizaci nežeru. Celkově převládá spokojenost, ale pokud jde o filmy na stokrát omleté téma „socializmus v Československu“, pak na mě s daleko větší razancí dopadla trestuhodně nedoceněná Pouta (2009). (27.08.2024)

Jiří Mádl je borec nejen za to, jaký udělal film, ale protože je to opravdu filmař celým svým srdcem, zraje jak víno a jeho velký vzor Miloš Forman by z nějak určitě měl radost. Film, který vzdáva hold obyčejným lidem s neobyčejně velkou statečností je plný emocí a vynikajících hereckých výkonů v čele s Vojtěchem Vodochodským a Stanislavem Majerem. Ještě tak před deseti lety bych si říkal že filmů odkazující na komunistický temno v našem státě je přespříliš, ale doba opravdu není dobrá, žijeme ve lži a pokrytetcví a tak " filmavé opakování naší historie jako matka moudrosti" je opravdu na místě. Co ale cením skutečně nejvíc ja vyzrálá a jistá režie Jirky Mádla, filmy je vyprávěn jednoduše, má tempo, napětí a přitom přes své postavy mnoho vrstviček. Jako jo, opravdu aplaus. Ovšem ještě zmíním jednu věc v souvilosti s tímto filmem. Je tu jistý pán ve vysoce postavené funkci v naší zemi, kterýmu se tady klaní jak umelci, tak i něco co se přezdívá novináři, který právě to zlé co se odehrává v tomto příběhu ještě v roce 1987 (ne v 6 letech prosím pěkně) hájil a schvaloval. Je to jediný člověk od revoluce 1989, který dva roky před ní !!! okupaci a vraždění rusáků v 1968 schvalovala je vysoce postaveným činitelem v zemi, přesto je video který sem dám v odkazu jediné, kde tenhle člověk dostal od novináře konfrontační otázku a už jen způsob jeho reakce nasvědčuje, co to je za člověka a být revoluce o pár let později, tak tahle bytost místo řečnění při výročí 1968 o morálce spolupracovala se sovětskou vojenskou rozvědkou a to tady nikomu prosím pěkně nevadí, ten pán je modla umělců a novinářů, marketingový produkt agentur, pan nedotknutelný. Mě by třeba zajímalo jestli ho školil slavný rozvědčík Pavel Minařík (ano stejnej studjiní obor jak PP..... dobrou chuť) a tady ta jediná konfrontační otázka kterou jsem kdy na něj slyšel..l...klik . (30.08.2024)