Vlny

Když pominu už zcela svébytný žánr tzv. poprcávacích komedií s Jirkou Langamajerem, asi tak 3 z 5 českých filmů se vrací do minulosti, zejména do protektorátu, okupace nebo normalizace. Vlny bych za to před pár lety šmahem odsoudil taky, ale v době ruské agrese, kritiky médií nebo toho, co se děje na Slovensku, získávají nebývalou aktualitu a trochu nepříjemnou pachuť. Nadto se Mádl ukázal jako nadmíru zručný režisér, protože takhle dobře vypadající český ("velko")film jsem snad ještě neviděl. Vlny si skutečně nezadají s evropskými nebo americkými filmy podobného ražení, už úvodní scéna studentského protestu je strhující. V podobném stylu Vlny pokračují celou dobu, skvělá je práce s hudbou a zvukem, herci přesvědčiví, režie velmi sebevědomá. Ano, nevyhne se to klišé a přehnaným emocím, ale to k žánru trošku patří. Ano, scénář si hodně pomáhá a současně nemá čas vše (hlavně postavy) dost prokreslit. Ano, je to zkratka a zjednodušení, ale je to film pro masy. A v tom je jeho síla – takhle dobře a silně zpracovat dané téma jako zábavu pro celou rodinu je v podstatě záslužný počin. A rádi tomu odpustíte pár much. Ještě radši než jako film bych námět viděl zpracovaný jako seriál: příběh zásadových novinářů v době cenzury a následného Pražského jara. To by byla pecka! P.S. Tučný knír Vojty Kotka je epesní. (19.08.2024)

Další z příkladů toho, když se dlouhá léta příprav a poctivé práce spojí do něčeho výjimečného. A prosím Vás, je to FILM, nikoliv dokument. A je to film zacílený na pracovníky Československého rozhlasu v jasně vymezeném období (říjen 1967 - srpen 1968), na nikoho jiného. Historiografická vysvětlování spletitostí vysoké národní i mezinárodní politiky tu nehledejte. Co tu najdete, je skvěle zrežírovaná "reportáž" o stavu (ne)svobody slova a její síle dávat naději. Jedním z producentů je Jan Dobrovský, syn jedné ze zde ztvárněných postav - pozdějšího Havlova kancléře a velvyslance Luboše Dobrovského - a aktivní podporovatel Paměti národa. Myslím, že právě ta dvě slova skvěle vystihují, oč tu běží. V současné době, kdy můžeme číst rozhovory s veterány invaze, vyprávějícími o tom, jak po nich pálil kulomet z Národního muzea, a že jen opětovali palbu. A z těch samých zdrojů o fašistech, a satanistech, a nevím o čem všem dalším. Jak je vidět, metody se za 55 nebo 60 let nezměnily. Nebudu opěvovat herce v hlavních rolích, ti mají "své jisté":), ale vyzvednu Igora Bareše jako ředitele rozhlasu a Tomáše Maštalíra jako ředitele Správy spojů. Naprosto chápu, co slýchám od svých známých, že byli v téměř plných sálech, kde se sedělo do konce titulků a tleskalo... no, abych zůstal odkazu Vln věrný, vězte, že já byl na projekci od 14:30 v multikině, bylo tam tak třicet lidí, namnoze vybavených všemožným občerstvením, a do konce titulků (kde se ještě něco dozvíte) nás zůstalo asi deset. Přitom nevím, co by ta zejména dnešní omladina chtěla víc. Dostali špičkově technicky zvládnutý a zahraný spektákl, u něhož nijak nepocítíte, že má víc jak dvě hodiny. Ale pocítíte leccos jiného... takže to asi byli potomci šťastných komunistů, nebo morálních nihilistů, nebo jsou zhýčkaní tím, že nic podobného jako ti, které viděli na plátně, řešit nemuseli, a je mimo jejich mentální horizont o tom vůbec přemýšlet. Já dávám 90% a říkám, že Pelíšky by měli dávat každý rok na Vánoce a Vlny každý rok 21. srpna. To je taková moje "Dobře míněná rada";) (25.08.2024)

Jeden domácích filmů, který nabízí přesně to, co sliboval. Teď jen zbývá najít odpověď na otázku, zda to stačí. Po řemeslné stránce je všechno výborně zvládnuté, postavy jsou dobře obsazené a můžeme si opět připomenout důležitost svobody slova a nebezpečí z Ruska. Tedy věci, které jsou bohužel opět aktuální. Ač jsem seděl ve vyprodaném kinosále, tak jsem diváckou oblibu zrovna tohoto filmu stejně moc nepochopil. (70%) (30.08.2024)

Film, který patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie a snese srovnání s čímkoliv z celosvětové produkce. Některé scény jsou audiovizuálně lahůdkové, všechno funguje jak má a jako bonus je to dokonale pochopitelné i pro diváka, který o tehdejších událostech neví vůbec nic. Mádl chytře využil své filmařské schopnosti, aby to celé působilo ještě velkolepěji, než na co měl peníze. Fanoušek Triera nebo Vachka může namítat, že je to místy až moc hollywoodské, ale já byl velmi potěšen. (06.08.2024)

Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! (05.07.2024)