Šest v tom

Záchvaty smíchu, pobavení, překvapení, mírné znepokojení, zklamání, depka, nasrání, ještě větší depka, hořkosladké loučení ... takhle se v chronologickém pořadí střídaly moje nálady od začátku první série do konce páté. Přišla šestá série a já se jen s málokterými postavami shledala tak ráda jako s touhle partičkou. Už mi došlo, že není žádné happily ever after, všichni zestárli (až mě to vyděsilo), přibyly vrásky i šediny, ale život si ve svých čtyřiceti a padesáti podělávají stejně jako to dělali ve dvaceti nebo ve třiceti. Občas když s kamarády sedíme v hospodě a řešíme ta naše vlastní malá dramata, uvědomím si, že někdo jako Adam, Pete, Jenny, Karen a David by klidně mohli sedět u vedlejšího stolu. Už bude další série? (03.11.2016)

Říct, že mě v době své české premiéry, tedy na podzim roku 2001, seriál příliš neuchvátil, by bylo nepřesné. On mě pouze zaskočil nepřipraveného v době, kdy ke mně vztahová a životní dramata víc mluvila z jiných subžánrů, ať už nadpřirozených nebo teenagerovských. A do toho tehdy skočila britská nonšalantnost, suchý humor, parta elegantně i živočišně zahraných holek a fotbal obdivujících chlapíků. Nějakou dobu mi to trvalo, ale i v době vlastní nevyzpytatelné puberty jsem mezi nimi tušil životní pravdy, zdrcující zvraty hned od prvních epizod mi nedávaly spát a jakkoli jsem měl ze zúčastněných nejraději Adama, fascinovala mě ta dynamika zdánlivě nesourodé party, která je nejsilnější právě v těžkých chvílích. Jakkoli to bude znít suchopárně, čím jsem starší, tím mi seriál přijde opravdovější a lepší, takže jsem měl o to větší radost, když se i přes původní (jakkoli tíživou) uzavřenost vrátil po třinácti letech na britské obrazovky. Ve vlně nezvaných revivalů měl takový návrat smysl, protože zatímco na přelomu tisíciletí byla ústřední šestice v partnerských rozhodnutích razantnější, na prahu padesátky jsou klidnější, přemýšlivější a mají znatelně odžito. A snad právě protože jsem ve věku, ve kterém hlavní postavy byly v původních sériích, přijde mi, jak kdyby mi šly ze svých pozic zase pár let naproti. Vzhledem k tomu, že se tichý a nečekaný comeback dočkal diváckého úspěchu a s tím pak i čtyř sezón, došlo dokonce k nezvyklému úkazu, kdy se dění od šesté do deváté řady rovná téměř samostatnému seriálu, jakkoli je se vzpomínkami na staré časy samozřejmě mnohem silnější. (20.03.2019)

Tak za prvé - zbožňuju Helen Baxendaleovou a za druhé, ona není ani zdaleka jediná, kdo si zaslouží pochvalu za tenhle seriálek ze současnosti o britské mid-class. Jak by řekli v Anglii - tohle je můj šálek čaje. 25.9.2004 - video a předposlední díl Šesti V Tom - s přítelkyní svorně brečíme zhruba půl hodiny... (09.02.2003)

Po posledním díle poslední řady tohoto poněkud kvapně ukončeného seriálu mi to nedá, abych neaktualizoval svůj komentář: seriál začal jako ryze komediální, aby se pak v dalších řadách začal otáčet do další, vážnější polohy (a mnoho lidí to nerozdýchalo, asi tak trošku podobně, jako u Ally McBealové.) Ovšem všechno by se mělo vyvinout - tolik dílů poplatných pouze komediální poloze by pak vydalo maximálně na nějaký sitcom. Jinak souhasím se zdejšími uživateli, s Geminim (Helen), s wuxiou (hudba), i s Tylerem (ŽIVOT.) Zvrat v předposledním dílu mi přišel malinko samoúčelný, ale ani ten nemohl snížit mé hodnocení a Cold Feet zůstávají i nadále v mém TOP10 nej seriálů. Amen! (04.10.2005)

Tam, kde mě Přátelé vzali za srdce po komediální stránce, tak Šest v tom navázalo už v trochu vážnější poloze. Je pravda, že seriál začíná také v komediálním tónů, ale po pár dílech z vážní a není to vůbec na škodu. Samozřejmě, že ústřední dvojice James a Helen táhnou celý seriál a jsou timi pověstnými hybateli, ale i ostatní nezůstávají až o tolik pozadu. Velice mě tší, že si seriál udržel úroveň až do poslední série. Závěrečný zvrat je nádhernou tečkou za tímto seriálem. I když je pravda, že poslední díl a snaha tvůrcu každý pár nějak rozuzlit je trochu uspěchaný, ale nic to nemění na faktu, že je to nadprůměrný seriál. (08.01.2010)