Šest v tom

Říct, že mě v době své české premiéry, tedy na podzim roku 2001, seriál příliš neuchvátil, by bylo nepřesné. On mě pouze zaskočil nepřipraveného v době, kdy ke mně vztahová a životní dramata víc mluvila z jiných subžánrů, ať už nadpřirozených nebo teenagerovských. A do toho tehdy skočila britská nonšalantnost, suchý humor, parta elegantně i živočišně zahraných holek a fotbal obdivujících chlapíků. Nějakou dobu mi to trvalo, ale i v době vlastní nevyzpytatelné puberty jsem mezi nimi tušil životní pravdy, zdrcující zvraty hned od prvních epizod mi nedávaly spát a jakkoli jsem měl ze zúčastněných nejraději Adama, fascinovala mě ta dynamika zdánlivě nesourodé party, která je nejsilnější právě v těžkých chvílích. Jakkoli to bude znít suchopárně, čím jsem starší, tím mi seriál přijde opravdovější a lepší, takže jsem měl o to větší radost, když se i přes původní (jakkoli tíživou) uzavřenost vrátil po třinácti letech na britské obrazovky. Ve vlně nezvaných revivalů měl takový návrat smysl, protože zatímco na přelomu tisíciletí byla ústřední šestice v partnerských rozhodnutích razantnější, na prahu padesátky jsou klidnější, přemýšlivější a mají znatelně odžito. A snad právě protože jsem ve věku, ve kterém hlavní postavy byly v původních sériích, přijde mi, jak kdyby mi šly ze svých pozic zase pár let naproti. Vzhledem k tomu, že se tichý a nečekaný comeback dočkal diváckého úspěchu a s tím pak i čtyř sezón, došlo dokonce k nezvyklému úkazu, kdy se dění od šesté do deváté řady rovná téměř samostatnému seriálu, jakkoli je se vzpomínkami na staré časy samozřejmě mnohem silnější. (20.03.2019)

Na tenhle seriál jsem se díval jako malý (no, těch 12-13 let ještě není moc) spolu s rodiči. Vzpomínám si, že jsem se u seriálu dobře bavil, ale pravděpodobně mi tenkrát uniklo spousta skrytých narážek a významu některých pasáží, které prostě dítě tak dobře nestráví. I tak to byla kvalitní zábava na několik večerů, ale pamatuju si, že mě mrzelo, jak se osudy jednotlivých postav nakonec zamotaly a "took a downward spin". Svět dospěláků není holt jen krásná pohádka. (19.01.2011)

Konečně seriál, který je SKUTEČNĚ ze života, nezobrazuje žádné mladé, bohaté, úspěšné a krásné lidi (tedy v rámci možností, Helen Baxendale je krásná), nýbrž skutečně "pouze" průměrné páry středního věku s obyčejnými životy, jaké můžeme zažít i my. Co však ale není průměrné je provedení, tedy prezentace těchto životů, něco tak pravdivého, milého a sympatického se jen tak nevidí... Zpočátku hodně vtipný, ke konci zase hořký a silně emotivní (předposlední díl mě fakt dostal), ale vždy skvělý! 9/10 (21.02.2008)

Po posledním díle poslední řady tohoto poněkud kvapně ukončeného seriálu mi to nedá, abych neaktualizoval svůj komentář: seriál začal jako ryze komediální, aby se pak v dalších řadách začal otáčet do další, vážnější polohy (a mnoho lidí to nerozdýchalo, asi tak trošku podobně, jako u Ally McBealové.) Ovšem všechno by se mělo vyvinout - tolik dílů poplatných pouze komediální poloze by pak vydalo maximálně na nějaký sitcom. Jinak souhasím se zdejšími uživateli, s Geminim (Helen), s wuxiou (hudba), i s Tylerem (ŽIVOT.) Zvrat v předposledním dílu mi přišel malinko samoúčelný, ale ani ten nemohl snížit mé hodnocení a Cold Feet zůstávají i nadále v mém TOP10 nej seriálů. Amen! (04.10.2005)

Záchvaty smíchu, pobavení, překvapení, mírné znepokojení, zklamání, depka, nasrání, ještě větší depka, hořkosladké loučení ... takhle se v chronologickém pořadí střídaly moje nálady od začátku první série do konce páté. Přišla šestá série a já se jen s málokterými postavami shledala tak ráda jako s touhle partičkou. Už mi došlo, že není žádné happily ever after, všichni zestárli (až mě to vyděsilo), přibyly vrásky i šediny, ale život si ve svých čtyřiceti a padesáti podělávají stejně jako to dělali ve dvaceti nebo ve třiceti. Občas když s kamarády sedíme v hospodě a řešíme ta naše vlastní malá dramata, uvědomím si, že někdo jako Adam, Pete, Jenny, Karen a David by klidně mohli sedět u vedlejšího stolu. Už bude další série? (03.11.2016)