Režie:
Manolo CaroKamera:
Ángel AmorósHudba:
Lucas VidalHrají:
Alejandro Speitzer, Ernesto Alterio, Eduardo Casanova, Carlos Cuevas, Ester Expósito, Pilar Castro, Mariola Fuentes, Isaac Hernández, Carmen Maura (více)VOD (1)
Epizody(3)
-
Vypustit kořist (E01)
-
Zamířit (E02)
-
Zmáčknout spoušť (E03)
Obsahy(1)
Ve Španělsku padesátých let 20. století povolají rodiče svého syna z Mexika domů, aby ho seznámili s jeho snoubenkou. Jenže on si s sebou přiveze baleťáka! (Netflix)
Videa (1)
Recenze (14)
Klerofašistický Francův režim 50. let je asi to nejméně vhodné prostředí na to mít svá tajemství. A tady jich má každý více než dost. Na tohle dílko jsem narazil naprostou náhodou a jsem za to rád, protože mě nadchlo nejen scénářem a hereckými výkony, ale také výpravou. Koncert na pokrytectví a předsudky. ()
Zakončení zklamalo patosem a pitomostí a zbořilo dojem z dokonalého druhého dílu. Postava matriarchální megerovité babky nešíří ten strach, který ve mně scénář chce mermomocí vzbudit; působí ploše - nic, co už bychom nikde jinde neviděli. Proto se mi v posledních pěti minutách chtělo spíš smát. No, naštěstí byl ke všemu vážně solidní lead-up. ()
Možná že někdo musí zemřít, ale tady těch mrtvých bylo nezdravě dost v té části filmu, kde to spíš působilo jako snaha o rychlé ukončení. Kruté podmínky pro homosexuály ve Francově Španělsku sice není špatné téma, ale skrze zaujatost dnešní doby může působit mírně prvoplánově. Jistě, všichni víme, že je homosexualita v pořádku, ale dělat nutně kruté záporáky z dobových homofobů, kteří byli ovlivněni dobovým vnímáním této "choroby" mi přijde krapet levné. Víc než striktní rozdělení na hodné homosexuály a špatné homofoby bych v případě dramatu podobného formátu ocenil hledání kompromisu, které jsem v tomto případě nejvíce pocítil u postavy Gregoria, Gabinova otce, kterému se dostalo těžké volby, zda odsoudit vlastního syna k vězení. Další zajímavou postavou byl jistě Alonso, opět postava, která podléhala kompromisu. Nechci tím říkat, že ostatní postavy nejsou zajímavé, každá měla nějaké vnitřní dilema, jen mnohem víc tíhli k oné nechutné redukci na hodné a zlé. V konečném důsledku tak toto mexické drama odehrávající se ve Španělsku sice je zajímavé, ale oproti povedenějším kouskům může nabídnout jen snesitelnou délku. ()
Ester Expósito jsem si oblíbil v seriálu Elita, takže když jsem na jejím Instagramu narazil na zmínku o této minisérii, byl jsem zvědavý a chtěl jsem se nechat překvapit. Bohužel jsem se ale neubránil značnému zklamání, už od první scény mě to nebavilo a nějaký zajímavý moment, který by to zlomil, se nedostavil ani do konce. Ústřední téma (těžký úděl homosexuálů ve Španělsku 50. let) mě nijak neoslovilo (pokud jsem ho tedy identifikoval správně - při sledování se mi draly na mysl pochybnosti, o čem to vlastně celé mělo být), podobné produkce už se natočily tuny a dramaticky tam podle mě nejde přijít s ničím novým, co by už člověk neviděl milionkrát předtím, podobně jako v případě motivů typu manželská nevěra či život v totalitní zemi; obecně jsem na tyhle filmové výlety do minulosti alergický a chovám názor, že naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů. Postavy mi navíc nebyly nijak sympatické a to, co se jim dělo, ve mně nevyvolalo žádné emoce, bylo mi to celé tak nějak lhostejné, a předpokládám, že po pár týdnech už ani nebudu vědět, že jsem to viděl a o co tam šlo. Je to škoda, minimálně to obsazení bylo celkem kvalitní a nemá to špatný soundtrack, ale celé to bohužel dojelo na neschopnost scenáristů. ()
Minisérie Někdo musí zemřít mě na první pohled oslovila svým tématem a prostředím, v němž se odehrává. Nicméně po zhlédnutí mám z této mexické "jednohubky" smíšené pocity: Tvůrci rozehráli na poli tří epizod několik problematik (rodinné/partnerské vztahy, postavení vůči sexuálním menšinám, pomluvy vs. pravda) a dokázali mě zpočátku vtáhnout do děje, v němž mi častokrát nejedna postava neuvěřitelně pila krev svým arogantním, pokryteckým či psychopatickým chováním (zde to na plné čáře vyhrály "bábinka" a Cayetana), takže o emoce nebyla fakt nouze. Líbilo se mi vizuální pojetí "ostřílených" intermezz s jednotlivými postavami a zaujala mě kriminalistická rovina minisérie, byť byla předvídatelná. Během třetí epizody jsem však měl pocit, že tvůrcům poněkud zvlčel scénář a samotný závěr mi přišel jako nějaká telenovela říznutá libovolným filmem od Tarantina (míněno bez urážky vůči němu). Slibný námět a rozehraný děj nakonec tak nějak vyšuměly. ()
Galerie (3)
Photo © Netflix
Reklama