Vítr v kapse

Protrpěl jsem si svých 77 minut a s úlevou, že už si nikdy nic se Sagvanem Tofim a dalšíma "hvězdama" nepustím jsem mohl spokojeně ulehnout. Ne, tohle opravdu není můj šálek kávy a navíc ani doba, kdy se film odehrává mi už nic neříká. Já jsem polistopadové dítko, takže tohle pro mě byl opravdu vyhozený čas.. Z mého pohledu to působilo jako něco nepovedeného, ale co nepovedeného, to snad ani nedokážu říct.. (09.08.2012)

Film si tak blbý hodnocení nezaslouží. Jasně Vaculík s Tofim nikdy neuslyší "a cenu akademie za nejlepší herecký výkon získává..", ale tady to nebylo až tak podstatný, film zachycuje poměrně vydařeně tehdejší realitu, hlavně scény z frabriky a různé nárážky "co budeme dělat ? Přeměříme to ještě jednou" nebo vyhlašování pracovní soboty" to bylo fakt dobrý. Povolávák, holky, dospívání, kdo tu dobu zažil ví svý. Nečekaně trefný. (27.04.2013)

Dva lemplové v podání Vaculíka a Sagvana Tofiho ne-dělají v plzeňské Škodovce. Ducha prázdný děj. Jediná zápletka, na kterou jsem byl zvědav jak dopadne (když Tofi balil velmi ostrou a ráznou prodavačku) rovněž vyšuměla. Smutný konec jednoho z hlavních hrdinů doprovázen smutkem toho druhého za dalšího doprovodu velmi veselé písničky. Ach jo. Jediný důvod proč si pustit tento film by mohla být nostalgie, avšak i kvůli ní si raději pustím jiný film 80s... (13.11.2011)

„Přivezli mančestr.“ Vyšli zo školy, majú veľké plány... ale skončili vo fabrike na poobednej. Tvrdia, že dočasne. Ale to tvrdili aj ich otcovia. Oni dvaja budú ale iní. Alebo nebudú? Výborné dialógy a rozkošné vtipy/postavy spôsobili, že som sa uchechtával každých päť minút („Někdy jindy.“ – „Jak jindy, kdy jindy?“ – „No proste jindy no.“). Plus ma zaskočil zvrat ku koncu, ako vystrihnutý zo života. "Jak to děláš s holkama?" - "Normálně, ne?" (30.07.2010)

,,Nevím, jak by ses tvářil ty, kdyby vo tobě ryli do betónu, že seš vůl.“ Co vůbec nechápu, je název tohoto filmu, který nemá s dějem nic společného. Jinak je to docela normální příběh o dvou výrostcích, kteří chtě nechtě musejí pracovat ve fabrice. Vaculík s Tofim jsou sympaťáci, ale jejich počínání vede odnikud nikam a já měl po zhlédnutí dojem, že se vlastně skoro nic nestalo. Film také působí delší, než ve skutečnosti je. Asi je tomu proto, že se často opakují podobné scény, které však většinou vyzní do ztracena. Líbila se mi však dokumentární stránka filmu, hlavně práce ve fabrice a vůbec jak to tenkrát vypadalo. Soundtrack však nebyl dle mého gusta, písničky Michala Davida mi příliš nevoní. (05.11.2013)