Vítr v kapse

Nevím jak to dřív chodilo, ale pokud je tohle reálný obraz tak potěž koště. Jen těžko chápu , co tímhle básník chtěl říct. Děj kolem snahy Vaculíka sbalit totální blbku , která by chtěla až do svatby chodit jen do kina je ubíjející furt dokola. On se naštve , ona se naštve, on se naštve , ona se naštve hrůza. Tragický nádech filmu je trochu depresivní a v podstatě Vaculík již v mladém věku ztratí všechny iluze. Přijde o kamaráda, na moře se nedostane a ještě musí na vojnu. Film končí a já už si na něj ani nevzpomenu!! (02.03.2015)

První zásek do zad soudnosti od nerozlučné disko trojky 80. let, Lukiho, Sagiho a Míši D v režii mistra sraček Soukupa. Truchlivé melodrama o kamarádství a zlém osudu dvou hodných a milých učňů, věčných šprýmařů a roztomilých lumpů. Jediné positivum na tom shitu je, že cigoš Sagič na konci chcípne - podobně i Vaculík v Lásce z pasáže. Škoda, že ne dřív:-( jo, a ta vytuněná JAWA taky není špatná:-) (01.11.2007)

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)

Tak jsem se zase - po letech - podívala na "Škodovku", kterak jí to slušelo vcelku ... dávno předtím, nežli ji (po nanejvýš hazardérském experimentu Lubomíra Soudka) neviditelné ruce trhu rozervaly na kusy - a zadupaly tak do prachu minulosti její tradici, její flexibilitu i všestrannost ... vlastnosti, s nimiž byla - jakožto průmyslový gigant - v rámci spolupráce svých závodů schopna vyrobit na zakázku téměř cokoli ... z jakéhokoli materiálu. Strávila jsem za její branou necelých 18 let, takže mám plné právo cítit se trochu uražená přístupem filmařů, kteří evidentně nikdy v žádné fabrice nepracovali. Protože v takovém případě by její zaměstnance nevykreslili jako bandu povalečů, kteří se celé dny nezabývají ničím jiným nežli vzájemnými drobnými naschvály, přeměřováním již několikrát změřeného, pokuřováním v jakési tajné zašívárně pod širým nebem či pospáváním na WC. Jakoby milá továrna rýsovala přesné nákresy, vymýšlela technologické postupy, v potu tváře zhotovovala polotovary i výrobky a následně prováděla výstupní kontrolu tak nějak iniciativně sama od sebe, bez jakéhokoli zásahu lidské ruky. Popravdě ... s odstupem času se trochu divím, že jim to tehdy prošlo. Rádoby vtipnou nadsázku si vetkněte kam chcete, vážení, humor se dá dělat i poněkud sofistikovanějším způsobem. Jen zdramatizovaný závěr za něco stojí, ale to je po čertech málo. P.S.: Sakra ... kdo z nás má to štěstí, že si vydělává na chléb vezdejší prací, která ho OPRAVDU baví, která ho naplňuje a obohacuje ? Seberealizace je sice hezká věc, ale existují i profese, po nichž sice touží málokdo, nicméně lidská společnost se bez nich neobejde. A v první řadě je třeba platit účty a mít na oběd ... a na snídani a na večeři. Život není peříčko - v každé době je připravený zastřihnout vám křídla ... a trochu vás tak přibrzdit v rozletu. Musíte s tím prostě počítat ... a musíte se s tím naučit žít. (24.05.2017)

Mně to zprvu chytlo, taky jsem začínal v podobným podniku, taky se šuplérou.  Ale ten film nenese žádné poselství, jen stupidní humor ( Augustu zlijou vodou na hajzlu, Anderlová hodí Vaculíka do vody) Hudba je otřesná. Pravda je ta, že v těchto podnicích se šíleně chlastalo v pracovní době, o tom tam zmínky není. (20.10.2022)