Záchvěv strachu

Bezvýchodná situace. Případ Františka Vinického je symbolickým mementem pro všechny, kteří byli v různých historických obdobích politického i společenského útlaku postaveni před těžká osobní dilemata, útočící především na čest a svědomí člověka. Soukupův film si zachovává neoddiskutovatelné skvělé přednosti scénáře i režie. Patří mezi ně jistá kamera, až do detailů propracovaná výprava i stavby, jasně budované a pevně vedené hlavní postavy i hned celý trs skvělých hereckých výkonů (Brzobohatý, Kvietik, Němec, Besser, Geprtová, Kostka, Brabec, Sklenčka...), který rezultuje z tohoto souhrnu předností. Metoda soustředěného nátlaku je, zdá se, nejúčinnější zbraní totalitních mechanismů. V každé době a za všech okolností. (25.02.2017)

V první chvíli se zdá, že František Vinický bude - podobně a podobný jako Arian Želinský - dalším pseudonymem Karla Sabiny. Brzy ale zjistíme, že se jedná o autorské pojetí revolucionáře ze čtyřicátého osmého dle Jaroslava Soukupa. A ve všech filmových vrstvách zdařilé. Herecká elita v čele s Radoslavem Brzobohatým, Praha s dlouhým sklem jako na dlani i dechberoucí zápletka. Snad ještě několik poznámek k Sabinovi (protože jeho duch tam je) od odborníka na rok 48 Michala Charypara ("Amnestovaní velezrádci"): Sabinovi byla fakticky znemožněna jakákoli výdělečná aktivita v oblasti kultury. I vzhledem k nutnosti splácet dluhy své rodiny, jež vznikly v době jeho uvěznění, kývl Sabina v červenci 1859 na Päumannovu (policejní komisař) nabídku a stal se placeným konfidentem pražské policie (to už od svého propuštění z vězení 27. června 1857 žil dva roky jak "vězeň na svobodě"). V roce 1872 byl expatriován (vyobcován z kulturní veřejnosti jako „zrádce národa“). Za 13 let své aktivní činnosti se, dle dalších dokumentů, dopustil zřejmě mnoha nekalostí; ne však tolika jako armáda agentů a důverníků v 80tých letech, kdy byl tento film natočen, a nemůžeme tak pominout jeho tehdejší aktuálnost. (11.02.2024)

Já filmy z období "revolučního vzedmutí 1848" nemám rád. Dalo by se říct, že je nesnáším, ale tady je paralela tak jasná, že divák jen těžko věří, že František Němec jedná v područí C. a K. mocnářství a ne ústředního výboru KSČ. Není vůbec divu, že film prakticky nebyl v distribuci a už vůbec ne v televizi... Herecky famózně ztvárněno a atmosféra zachycena také velmi věrohodně a je úplně jedno, který režim ji způsobil. (04.07.2017)

Jaroslav Soukup představoval v 80. letech naději československé kinematografie a prorokovala se mu velká budoucnost. I když nástup tržní ekonomiky, rozpad barrandovských tvůrčích skupin a privatizace studia znamenaly pro většinu českých filmařů šok, ze kterého se mnozí nedokázali otřepat, je přece jen šokující, že tvůrce Záchvěvu strachu nebo Pěstí ve tmě zůstal u slátanin, které ve vzácné shodě označovali za dno české tvorby diváci i filmová kritika. Soukupova trpká exkurze do časů policejního státu symbolizovaná ministrem Bachem vypadá přesvědčivě a dokáže dokonale vystihnout "ducha doby". Režisérovi se povedlo skvěle prodat historický střed Prahy a vytvořit iluzi habsburské monarchie 50. let 19. století. Dokázal si vybrat přesvědčivou sestavu kvalitních herců. Vedle známých jmen zaujme např. Vilém Besser jako bezohledný komisař Jaroš nebo Soňa Dvořáková jako expartnerka propuštěného politického vězně. Styčných bodů mezi bachovským absolutismem a atmosférou české společnosti 70. let po normalizačních čistkách si všimli už mnozí předchozí komentátoři. Za mě 80 % celkového dojmu. (28.02.2019)

Celkom zaujímavý príbeh "bezmenného" človiečika, ktorý po vyjdení z basy to nemá v profesnom i osobnom živote ľahké. Vierohodné historické zasadenie i kvalitní herci. Prekvapivý záver funguje skvelo. Škoda iba, že sa hlavný hrdina chová väčšinou neuvážene a viacmenej si môže za trpký osud iba sám. Chce to i to a tak zákonite nakoniec nemá nič. (01.10.2017)