To nic, drahá

Kolikrát už jsme se v historii kinematografie setkali s tématem, kdy spokojený a klidný ráz života rozmetá zdánlivá maličkost, trivialita, po níž všechno skončí v troskách – a je lhostejné, zda jde o bohulibý čin nebo bohapustou manipulaci. Představitelka jedné z hlavních rolí a režisérka Olivia Wilde přiznala, že ji ovlivnily filmy „Truman Show“ a „Počátek“, bohužel slibně rozjetý příběh se po zásadním zlomu rozpadá jak kostra vytažená ze sarkofágu. Téma už jsme tu v mnoha podobách měli, v tomto případě je značně kostrbaté a čím více se noří do hloubky, tím na sebe nabírá nesmyslné jednání, nelogické činy a je až příliš znát, že existuje jen jediná varianta a jakékoli pochybnosti se neberou v úvahu. Napadne vás minimálně deset přirozených otázek a odpovědi na ně prostě nejsou, vůbec se neřeší, třebaže bez jejich zodpovězení hodně okolností ztrácí smysl. Také zázračný přerod postav je chaotický, takže snad jediné, co je dobře provedeno, je onen duch „šťastného místa Victory“ ve stylu předem daného programu. „To nic, drahá“ je klasickým příkladem nevyužitého, zabitého potenciálu. Pugh a Pine odvedli velmi dobrou práci, ale co je to platné, když se stále více noříme pod hladinu klišé, snadno odhadnutelných a nepravděpodobných situací, které by i v ději podobného ražení měly mít určitou logiku a řád. Stačilo by vynechat posledních dvacet minut a rázem by tu byl provokující a tajemný počin. Takhle zůstává pouze okázalý jako celé Victory. /20%/ (04.12.2022)

Tak jsem opravdu ráda, že jsem na film zašla v rámci levné neděle, protože v tomhle případě by mě plné vstupné dost mrzelo. Natahovaná napodobenina Stepfordských paniček, kde je většina dění opravdu přes kopírák, a tak jsem dvě hodiny jen čekala, v čem to bude oproti originálu jiné a zda tomu zvedne prestiž alespoň odlišná pointa. Pointa mi ale zase tak jiná nepřišla, ze židle mě nesundala a její natahování o další půlhodinu mě spíš řádně vydeptalo. Kdyby to byla necelou hoďku trvající epizoda Black Mirror, bylo by to stravitelnější. Už kvůli tomu, že by to člověk na gauči tu chvilku nějak vydržel a pak by si řekl: "Další variace na paničky, ok, dalo se, šup na další epizodu". Na dvě hodiny a kino je to ale slabota, kterou drží nad vodou jen Florence Pugh v hlavní roli. A když už se ta pointa ukáže, vymizí jakákoli motivace vidět znovu. (25.09.2022)

Hodně zajímavý režijní počin od Olivie Wilde, který možná lehce zapadne. Už od začátku tam člověku něco nehraje. Časem toho začne přibývat. Vynikající Florence Pugh tu hraje šťastnou ženu Harryho Stylese v rádoby dokonalém světě 50. let. Ne všem se tu ale líbí, nebo tu jsou spokojení a svět začne mít trhliny. Film mi dost připomněly tyto dva filmy spoiler: Vesnici a 13. patro, konec spoileru. Podaří se naší hrdince přijít všemu na kloub a dostat se z této noční můry? Rozhodně mě to bavilo a nenudil jsem se. "Co děláte v práci?" (09.11.2022)

(Spoiler alert!) To nic, drahá se asi nejspíš neubrání porovnání se Stepfordskými paničkami a jim podobným snímkům, v nichž "není naoko perfektní realita tím, čím se zdá být". Jelikož je ona podobnost s Paničkami hodně očividná, tak se divák relativně brzo dovtípí, o co vlastně ve filmu jde, a tak očekává, že se mu třeba na konci dostane nějakého zásadnějšího a více šokujícího zvratu, k čemuž však úplně nedochází. Přesto ale musím pochválit líbivou výpravou a kostýmy evokující 50. léta a taktéž nepřeslechnutelný a vskutku tísnivý hudební doprovod. Tři a čtvrt hvězdičky! (27.09.2022)

Olivia Wilde a její ambiciózní psychologický Thriller z 50. let evokující Stepfordské paničky měl být drahokamem roku, ale je to jen obstojná žánrovka, která neurazí ani nenadchne. Zasazení do 50. let je moc pěkné, utopická experimentální komunita je atraktivní námět, Florence Pugh je sexy i boží herečka zároveň a potěší i Chris Pine a finální twist, který má něco do sebe, ale čekal jsem jaksi více. Aby nejlepší scénou v Thrilleru byl orál Pugh na stole mi příjde málo. Přišlo mi, že se celý film až moc drží na uzdě. Nedojde zde k žádnému násilí, žádnému pořádnému vyhrocení situace, dle traileru jsem očekával vyloženě mind fuck scény pohrávající si s divákovou myslí, které mě budou šokovat i fascinovat zároveň a to se Oliwii bohužel nedaří. Měl jsem nejspíš až přivelká očekávání, ale film to určitě špatný není, za vidění rozhodně stojí, nenudil jsem se, jsou tu světlé momenty i silné herecké esa a vizuál s atmosférou se taktéž velmi povedly. V kině by to zážitek možná umocnilo na silnější hodnocení,doma jen za silné 3. 65% (09.11.2022)