To nic, drahá

Jako (kratší, proboha, kratší) epizoda seriálu Black Mirror by To nic, drahá mělo rozhodně větší sílu. Takhle jde o příliš dlouhou a vcelku snadno prokouknutelnou metaforu, kterou táhne úžasná Florence Pugh. Především díky ní, díky režii Olivie Wilde a díky krásně kýčovité výpravě ty dvě hodiny nakonec utečou docela svižně a ani tolik nevadí, že na konci nečeká bůhvíjak objevná pointa. (14.11.2022)

Kolikrát už jsme se v historii kinematografie setkali s tématem, kdy spokojený a klidný ráz života rozmetá zdánlivá maličkost, trivialita, po níž všechno skončí v troskách – a je lhostejné, zda jde o bohulibý čin nebo bohapustou manipulaci. Představitelka jedné z hlavních rolí a režisérka Olivia Wilde přiznala, že ji ovlivnily filmy „Truman Show“ a „Počátek“, bohužel slibně rozjetý příběh se po zásadním zlomu rozpadá jak kostra vytažená ze sarkofágu. Téma už jsme tu v mnoha podobách měli, v tomto případě je značně kostrbaté a čím více se noří do hloubky, tím na sebe nabírá nesmyslné jednání, nelogické činy a je až příliš znát, že existuje jen jediná varianta a jakékoli pochybnosti se neberou v úvahu. Napadne vás minimálně deset přirozených otázek a odpovědi na ně prostě nejsou, vůbec se neřeší, třebaže bez jejich zodpovězení hodně okolností ztrácí smysl. Také zázračný přerod postav je chaotický, takže snad jediné, co je dobře provedeno, je onen duch „šťastného místa Victory“ ve stylu předem daného programu. „To nic, drahá“ je klasickým příkladem nevyužitého, zabitého potenciálu. Pugh a Pine odvedli velmi dobrou práci, ale co je to platné, když se stále více noříme pod hladinu klišé, snadno odhadnutelných a nepravděpodobných situací, které by i v ději podobného ražení měly mít určitou logiku a řád. Stačilo by vynechat posledních dvacet minut a rázem by tu byl provokující a tajemný počin. Takhle zůstává pouze okázalý jako celé Victory. /20%/ (04.12.2022)

Olivia Wilde mě už před 3 lety nadchla svým režijním debutem Booksmart a mám ji rád i jako herečku, takže jsem se na její druhý film těšil, a hodně mě to bavilo, byť jsem si celou dobu říkal, že Stepfordské paničky už přece byly natočeny, tak proč vstupovat znovu do stejné řeky. Po této stránce jsem byl rád, že děj se nakonec od zmíněné klasiky ubírá jiným směrem a výsledné rozuzlení mi přišlo celkem fajn, přesto jsem se neubránil dojmu, že moc originality to nepobralo, a asi by mě to bavilo víc, kdyby Alice zjistila, že její manžel s dalšími muži v poušti testují jaderné zbraně, a všichni obyvatelé města kvůli tomu žijí vystaveni brutálním dávkám záření nebo tak něco - prostě držet to celé v těch 50. letech, ale budiž no. Každopádně na Florence Pugh se zde kouká velmi dobře, naopak Harry Styles mi byl krajně protivný a doufám, že už s ním nikdy žádný další film neuvidím (btw. nepochopil jsem povyk kolem scény s cunnilingem), a velmi mile mě tam překvapila Dita Von Teese v malé roličce, která se tam úžasně hodila. (05.11.2022)

Stepfordské paničky pro 21. století. Sexy natočené, se správnou Twilight Zone atmosférou (Wilde by si mohla s Peelem podat ruce, i když Nope bylo zajímavější) a solidním výkonem Pugh, ale vysvětlení záhady, žádná konkrétní scéna ani message filmu vás ze židle nenadzvednou - na tohle téma už existuje řada silnějších filmů (které nemůžu jmenovat, abych nespojleroval, ale znáte je). (24.09.2022)

Obstojná žánrovka so sympatickým castingom (trio Pugh/Styles/Pine vyzerajú ako hviezdy z dobového filmu) ale s deravým scenárom. Prvé dve tretiny a najmä dlhočizná expozícia majú minimum zaujímavých dialógov alebo scén a celý príbeh poháňajú deus-ex-machina zvraty (wtf bolo to lietadlo?). Nosný zvrat síce extra originalitu nepobral, ale nič svetoborné som ani nečakal, dobré remeslo to stále vie vynahradiť. A Olivia Wilde je dobrý remeselník (kamera, kostýmy, či podivná hudba), aj preto je tretí akt násobne zaujímavejší, až je škoda, že ten zvrat neprišiel skôr (možno v tretine, najneskôr polovici) a príbeh nepokračoval ďalej. (29.09.2022)