To nic, drahá

Olivia Wilde mě už před 3 lety nadchla svým režijním debutem Booksmart a mám ji rád i jako herečku, takže jsem se na její druhý film těšil, a hodně mě to bavilo, byť jsem si celou dobu říkal, že Stepfordské paničky už přece byly natočeny, tak proč vstupovat znovu do stejné řeky. Po této stránce jsem byl rád, že děj se nakonec od zmíněné klasiky ubírá jiným směrem a výsledné rozuzlení mi přišlo celkem fajn, přesto jsem se neubránil dojmu, že moc originality to nepobralo, a asi by mě to bavilo víc, kdyby Alice zjistila, že její manžel s dalšími muži v poušti testují jaderné zbraně, a všichni obyvatelé města kvůli tomu žijí vystaveni brutálním dávkám záření nebo tak něco - prostě držet to celé v těch 50. letech, ale budiž no. Každopádně na Florence Pugh se zde kouká velmi dobře, naopak Harry Styles mi byl krajně protivný a doufám, že už s ním nikdy žádný další film neuvidím (btw. nepochopil jsem povyk kolem scény s cunnilingem), a velmi mile mě tam překvapila Dita Von Teese v malé roličce, která se tam úžasně hodila. (05.11.2022)

Tak jsem opravdu ráda, že jsem na film zašla v rámci levné neděle, protože v tomhle případě by mě plné vstupné dost mrzelo. Natahovaná napodobenina Stepfordských paniček, kde je většina dění opravdu přes kopírák, a tak jsem dvě hodiny jen čekala, v čem to bude oproti originálu jiné a zda tomu zvedne prestiž alespoň odlišná pointa. Pointa mi ale zase tak jiná nepřišla, ze židle mě nesundala a její natahování o další půlhodinu mě spíš řádně vydeptalo. Kdyby to byla necelou hoďku trvající epizoda Black Mirror, bylo by to stravitelnější. Už kvůli tomu, že by to člověk na gauči tu chvilku nějak vydržel a pak by si řekl: "Další variace na paničky, ok, dalo se, šup na další epizodu". Na dvě hodiny a kino je to ale slabota, kterou drží nad vodou jen Florence Pugh v hlavní roli. A když už se ta pointa ukáže, vymizí jakákoli motivace vidět znovu. (25.09.2022)

Halucinogénny film o simulovanej realite s povinnými prvkami dnešnej doby ako feminizmus, éra "prebudenia", zlí hetero muži, kde divák je len zvedaný na odhalenie toho, čo je skutočné a čo len predstava. Obsahuje aj zbytočné sexuálne prvky, akoby lízanie mušle bolo už nutné v každom modernom filme. Inak Olivia Wilde nešla po nápady ďaleko a celý film je akoby pozliepaním niektorých ďalších známych filmov, ktoré tu recenzenti vo veľkom spomínajú. (26.10.2022)

To, že všetko nebude tak idylické ako sa na prvý pohľad zdá nám bude jasné už od prvých momentov filmu. "Don´t Worry Darling" bol presne ten film, na ktorý som v kine čakal už nejaký čas a potreboval sa dostať opäť do filmovej nálady. Nedá sa povedať, že by som počas septembra nemal niekoľko filmových zážitkov, no dokopy som chcel vidieť niečo, čo by vo mne vzbudilo záujem o to vidieť viac. Florence Pugh je absolútne excelentná a celá ta atmosféra toho prostredia je vynikajúca. Priam cítite, že niečo v tom všetko nehrá, že to všetko musí mať nejaký skrytý význam a chcete len vedieť, o čo vlastne ide. A dáva to aj otázku, že či je spoločné šťastie skutočne to, čo vlastne je vo vzťahu to absolútne najdôležitejšie. Pretože ako môžeme byť vlastne všetci úplne šťastní? Ako to docielime? O niečo podobné sa pokúšal aj film "Held" no myslím, že Olivia Wilde na to išla ešte o niečo lepšie. Chcel by som to nejako povedať, no išiel by som do veľkých spoilerov. A tým sa vždy snažím v komentároch vyhýbať. Dáva to každopádne správnu otázku o tom, čo je vlastne vo vzťahu najdôležitejšie. Šťastie? To samozrejme dôležité je, no rovnako je to aj o vzájomnej dôvere. A láska nevie vždy všetko zachrániť. Najsmutnejšie mi ale príde, že vo filme sú momenty kedy mi bolo Jacka skutočne ľúto. A keď pochopíte všetky detaily a uvidíte realitu, ten priestor na súcit tam z mojej strany rozhodne bol. Je ťažké tento film komentovať bez spoilerov, no odporúčam ho vidieť. Možno to mohlo byť ešte silnejšie, no nebudem sa sťažovať. Za mňa silný a kvalitne natočený film, ktorý dokonca prináša aj jednu veľmi uspokojivú smrť postavy. Uznávam. Hodnotenie: A (06.10.2022)

Dříve nadmíru rozkokošná Olifka, která si dle životopisu prý „pro herecké účely“ velmi yntelygentňě až k popukání změnila jméno z Cockburn na Wilde, a ani tak neskončila v pornu, pomalu ale jistě odkvétá do zatuchlé, afektované plastické instatrhaviny a patrně ze zoufalství zjevně přehodnotila i své seksuální preference na anál a připínací dilda. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že vyměnila poměrně mužného, vtipného, inteligentního sympaťáka a solidního herce Jasoně Sudeikise za slizkou až odpornou, prkennou, pozérskou, neumětelskou Barbínu, vypatlanou hlásnou troubu kokotporátní pohlavní apokalypsy, prvotřídního komerčního debila, nefachčenka, pozornostní kurvičku a v neposlední řadě nuzného reproduktora furtdokolových, lacině přitroublých a kulturně degenerativních kolotočářských cajdáků chlapeckých homoqartet - Jindřicha Styly. Jsem toho názoru, že to asociálními sítěmi a neomarxistickými vytřiprdelníky vyhajpované rádoby popkulturní hovado rozhodně nemá ve filmech s opravdovými herci co dělat a je satanžel obsazován jen z důvodů pseudopopularity mezi nevkusnými bukanýry a pohlavně dezorientovanými, vyrachtanými čtrnáctkami. Olifku ale asi momentálně bolí prdel natolik, že zaslepeně přehlíží, jak jí ten nebinární psychoseksuál kurví film a jak už jen svou přítomností, natož výkony, bytostně uráží všechny ty skutečné herce. Z pohledu filmových análů to ale patrně až tolik bolet nebude, neboť se qalitativně jedná o sice režijně solidní, kulisně vyňuňaný a posh-evně vybarvičkovaný, ovšem veskrze nudný, logicky obskurní a sterilně instantní plagiát, který bych pro účely tohoto zvratku, jak jinak než výstižně, nazval Stepfordský matrix. Instantní plagiát, během jehož sledování tak zůstalo jedinou potěchou leštění soupravy před vjezdem do metra při pohledu na čím dál tím jedlejší slečnu Puchovou, Pukovou, Pjúkovou, … nebo jaxe to vlastně správně čte. Každopádně ustálená pražská fráze „Potřebuju skočit na Florenc“ tu nabývá zcela nových významů. (31.10.2022)