Amistad

Film jako lekce dějepisu, film jako dobrý skutek, film jako omluva (v užším významu Spielbergova omluva Afroameričanům, které urazily některé scény Purpurové barvy, v širším omluva bílého muže utlačovaným černochům). Každopádně film, který hledí hlavně na to, aby dějinné události odvyprávěl hladce, ne na to, aby byla fakta podána s maximální věrnosti historické skutečnosti, případně se snahou diváka vyvést z míry (a tím přimět k vážnějšímu zamyšlení). Velmi animální, na Spielberga nezvykle krvavý prolog je jedinou trochu nepříjemnou sekvencí filmu, na který se jinak vzhledem k tématu dívá až příliš lehko. Následující minuty jsou naplněny vysvětlováním a „zlidšťováním“ sugestivních, záměrně nesrozumitelných úvodních minut. Cizí je pomalu tlačeno do roviny familiárního, odstraňují se jazykové i kulturní bariéry. Neřeší se jenom právo otroků spáchat podobný čin (všechny argumenty vzhledem k jednostranně pohoršené perspektivě vyznívají pro ně). Současně se hledají paralely mezi kulturou otroků a křesťanstvím, kterému Afričané musí, aby byli alespoň částečně akceptováni odlišnou společností, porozumět. Jako kdyby šlo o první (a tedy nezbytný) krok k pozdější integraci a emancipaci černošského obyvatelstva. Jakkoli se Spielberg snaží respektovat hledisko Afričanů a „odobjektivizovat“ je alespoň (povrchním) zohledněním jejich kulturní historie, mnohem více prostoru dostávají lidé hovořící plynně anglicky, jejichž cíl vyznívá jako úsilí civilizovat divochy, zbavit je strachu z neznámého. Třeba i zneužitím (alternativním výkladem) příběhu všech příběhů, příběhu Bible. Otázka, kdo má nárok psát příběh lidstva, je jednou z mnoha, kterou ambiciózně rozvětvený film klade. Problémem Amistadu je, že by chtěl sugestivně vylíčit osud skupiny otroků, objevit pro dějepisem netknutého diváka otrokářství (stejně jako pro něj Schindlerův seznam objevil Holocaust), obhájit význam křesťanství a demokracie (tedy dvou ideologií, které otrokářství umožnily) a humanisticky upozornit na rovnost všech lidských bytostí. Jeho ideologické cíle se spíše vylučují, než aby se prolínaly a doplňovaly, což nic nemění na faktu, že na základní, emocionální rovině funguje film díky Spielbergově vypravěčské zručnosti a citu pro obrazovou zkratku výtečně. Byť bychom mohli mít další výtky k extrémní doslovnosti, k mnoha známým hercům, kteří odvádějí pozornost od zápletky, nebo k nevhodným komediálním vsuvkám na téma střetu dvou odlišných kultur, vhodným spíše do buddy movie. Emocionální sílu některých výtečných scén, například Hopkinsova oscarového projevu před Nejvyšším soudem, ale nic z toho neoslabuje. 75% Zajímavé komentáře: agathon, Elyssea, tomtomtoma (13.03.2016)

Scénář: David Franzoni .. Obhajovaný v soudní při potřebuje především silný příběh. Potřebuje ho taktéž film, pokud má u poroty (diváků) zvítězit. Amistad takový příběh má. Od skvělého scénáře, přes výborné herecké obsazení, kde září zejména Djimon Hounsou a Anthony Hopkins až po precizní režii doplněnou hudebním podkresem. Zkrátka tým kolem Steven Spielberg se opět vytáhl. Sice je snímek v oslepující záři několika dokonalých děl z této dílny lehce opomíjen, ale svou kvalitu má. Povedený a důležitý film nejen pro všemožné abolicionisty. (25.10.2007)

Zajímavý historický snímek ze soudního prostředí od Stevena Spielberga s dost našlapaným obsazením. Děj se odehrává v New Yorku v roce 1839 a zaměřuje se na hrst otroků, která se vzbouřila na lodi. Většina lidí si totiž přeje jejich návrat do Španělska. Najde se tu ale hrstka bojovníků za zrušení otroctví, která to nemůže dopustit. Tím se spouští dlouhá série nekonečných soudních tahanic a dokazování jejich původu. Místy je to dost drsné. Hlavně Anthony Hopkins a Djimon Hounsou podávají skvělé výkony. Mohlo to být i o něco kratší. Jinak je to docela poučné. "Vyhrává příběh." (26.08.2019)

Spielberg se předvedl. Výjimečně nenechává všechny mluvit anglicky a při scénách týrání otroků dokáže být nečekaně působivý. Soudní tahanice zase táhne Matthew McConaughey, kterého zjevně v devadesátkách moc bavilo hrát právníky. Především snaha vysvětlit zmatenému Afričanovi fungování amerického soudnictví je prostě k nezaplacení. Navývost mě ovšem naštval moment, v němž anglicky nemluvící hlavní hrdina vstane z lavice a začne na celou soudní síň hulákat: "Dejte nám svobodu!" Tohle si skutečně Steven mohl odpustit. Jinak se totiž vůbec nejedná o patetizující záležitost, jak se tu snaží naznačit jiní. Respektive Hopkinsův závěrečný humanistický monolog je možná trochu zdlouhavý, ale do snímku o otrocích se hodí. Navíc, když máte herce, který dokáže svůj text prodat tak, aby nic z toho, co říká, nevyznělo hloupě. Za mě tedy silné spokojené čtyři, neboť jediný wtf moment vyvažuje dvouapůlhodinový vynikající film. (21.01.2014)

Spielbergův tříhodinový historický apel na svědomí Američana kvůli afroamerickému otrokářství. Je to pravdivá, vůbec ne pěkná podívaná, a i přes to, že tady to dobře skončilo, tak jsem při sledování nevypustil z hlavy jednu věc. I přes to, co museli ti chudáci vytrpět při unášení od rodin a následném otroctví, dneska jsou jejich potomci vlastně šťastlivci, protože když se podíváte, co se děje v Africe, tak by měli dnes velkou pravděpodobnost, že jsou buď zavraždění, nebo vraždí, nebo umírají na AIDS. Tímhle nechci celou tuhle "černou" historickou epochu zlehčovat, už vůbec se jí zastávat, ale někdy může být i něco zlé pro něco dobré. Kdo má zájem o tématiku, tak směle do toho, ostatním bude stačit trocha představivosti, aby ušetřili 150 minut. 69% (03.02.2014)