Amistad

Spielbergův tříhodinový historický apel na svědomí Američana kvůli afroamerickému otrokářství. Je to pravdivá, vůbec ne pěkná podívaná, a i přes to, že tady to dobře skončilo, tak jsem při sledování nevypustil z hlavy jednu věc. I přes to, co museli ti chudáci vytrpět při unášení od rodin a následném otroctví, dneska jsou jejich potomci vlastně šťastlivci, protože když se podíváte, co se děje v Africe, tak by měli dnes velkou pravděpodobnost, že jsou buď zavraždění, nebo vraždí, nebo umírají na AIDS. Tímhle nechci celou tuhle "černou" historickou epochu zlehčovat, už vůbec se jí zastávat, ale někdy může být i něco zlé pro něco dobré. Kdo má zájem o tématiku, tak směle do toho, ostatním bude stačit trocha představivosti, aby ušetřili 150 minut. 69% (03.02.2014)

Film jako lekce dějepisu, film jako dobrý skutek, film jako omluva (v užším významu Spielbergova omluva Afroameričanům, které urazily některé scény Purpurové barvy, v širším omluva bílého muže utlačovaným černochům). Každopádně film, který hledí hlavně na to, aby dějinné události odvyprávěl hladce, ne na to, aby byla fakta podána s maximální věrnosti historické skutečnosti, případně se snahou diváka vyvést z míry (a tím přimět k vážnějšímu zamyšlení). Velmi animální, na Spielberga nezvykle krvavý prolog je jedinou trochu nepříjemnou sekvencí filmu, na který se jinak vzhledem k tématu dívá až příliš lehko. Následující minuty jsou naplněny vysvětlováním a „zlidšťováním“ sugestivních, záměrně nesrozumitelných úvodních minut. Cizí je pomalu tlačeno do roviny familiárního, odstraňují se jazykové i kulturní bariéry. Neřeší se jenom právo otroků spáchat podobný čin (všechny argumenty vzhledem k jednostranně pohoršené perspektivě vyznívají pro ně). Současně se hledají paralely mezi kulturou otroků a křesťanstvím, kterému Afričané musí, aby byli alespoň částečně akceptováni odlišnou společností, porozumět. Jako kdyby šlo o první (a tedy nezbytný) krok k pozdější integraci a emancipaci černošského obyvatelstva. Jakkoli se Spielberg snaží respektovat hledisko Afričanů a „odobjektivizovat“ je alespoň (povrchním) zohledněním jejich kulturní historie, mnohem více prostoru dostávají lidé hovořící plynně anglicky, jejichž cíl vyznívá jako úsilí civilizovat divochy, zbavit je strachu z neznámého. Třeba i zneužitím (alternativním výkladem) příběhu všech příběhů, příběhu Bible. Otázka, kdo má nárok psát příběh lidstva, je jednou z mnoha, kterou ambiciózně rozvětvený film klade. Problémem Amistadu je, že by chtěl sugestivně vylíčit osud skupiny otroků, objevit pro dějepisem netknutého diváka otrokářství (stejně jako pro něj Schindlerův seznam objevil Holocaust), obhájit význam křesťanství a demokracie (tedy dvou ideologií, které otrokářství umožnily) a humanisticky upozornit na rovnost všech lidských bytostí. Jeho ideologické cíle se spíše vylučují, než aby se prolínaly a doplňovaly, což nic nemění na faktu, že na základní, emocionální rovině funguje film díky Spielbergově vypravěčské zručnosti a citu pro obrazovou zkratku výtečně. Byť bychom mohli mít další výtky k extrémní doslovnosti, k mnoha známým hercům, kteří odvádějí pozornost od zápletky, nebo k nevhodným komediálním vsuvkám na téma střetu dvou odlišných kultur, vhodným spíše do buddy movie. Emocionální sílu některých výtečných scén, například Hopkinsova oscarového projevu před Nejvyšším soudem, ale nic z toho neoslabuje. 75% Zajímavé komentáře: agathon, Elyssea, tomtomtoma (13.03.2016)

Opravdu jsem nečekal, že mi tento Spielbergův velkofilm přinese až tak silný zážitek srovnatelný s Věznicí Shawshank. Lépe to dopadnout nemohlo - film je podle skutečných události, ale ačkoli je to někde uváděno jako případné alibi a někdy zůstane opravdu jen u snahy převést na plátno skutečnost, ale toto není ten případ. Vše, o čem vyprávěl daný snímek (nešlo jen o zápas nešťastných Afričanů s americkým soudním systémem, ale o vykreslení problému otrokářství - nejen v USA - a hrozící občanské války obecně) bylo ukázáno naprosto věrohodně, přesvědčivě a působivě. Herci byli vesměs velmi dobří, ale nejvíc mezi nimi vyčníval (nikoli prostorem, ale hereckým uměním) Anthony Hopkins, který svůj výkon završil svělým závěrečným a rozhodujícím výstupem v soudní síní. (03.01.2009)

Původně jsem čekal, že se film bude zaobírat vzpourou na otrocké lodi, ale když se nakonec děj přesunul do soudní síně, vybavil jsem si o rok starší film Čas zabíjet, který je tomuto tak strašně podobný a je také podle mého názoru lepší. Matthew McConaughey opět v roli právníka, tentokrát s velmi neslušivými licousy. V Schindlerově seznamu splnil Steven Spielberg svou povinnost vůči židům, ale z Amistadu už není ta pravá režisérská vášeň vůbec cítit a dá se říct, že film se snaží být spíš co nejvíc teatrální než nějakým směrem kritický. Pokud je na tomto snímku něco opravdu obdivuhodného, tak je to role Anthonyho Hopkinse, který se jí zhostil dokonale. Jinak ale nevidím na Amistadu moc dalších úžasností. Koukat se na to samozřejmě dá velmi dobře, je to přece Spielberg, ale mně to nenabídlo nic, co bych už neviděl ve výše zmíněném Čase zabíjet. (23.05.2012)

Ten film by měl tak krásný konec ve chvíli, kdy skončí soud, ale ne, Spielberg to musí dotáhnout do té své patetické dokonalosti. Z toho by se jeden posral. Přitom tu má naprosto geniální scény. Když si celou dobu myslíte, jak celou dobu filmu vládnou McConaughey a Hounsou, tak najednou přijde Anthony Hopkins, aby vám dokázal svoje jedinečné mistrovství. To je člověk, který umí patos podat tak, abyste mu věřili. Jeden z mála. (01.12.2015)