Čelisti

Místo machrování s děsivým predátorem se divák bojí především neviděného a za pomoci legendární melodie z pera Johna Williamse si kouše nehty při pohledu na rozvlněnou hladinu. Moje nejoblíbenější scéna? Kupodivu to není nějaká povedená lekačka nebo naháněčka se žralokem. Kdepak, nejraději si pustím hororovou historku vyprávěnou kapitánem Quintem. (27.04.2013)

Takže - Čelisti jsem viděl poprvé v osmi letech, po dlouhém žadonění a přemlouvání svých drahých rodičů:) A nenechalo to na mě žádné velké následky (vždycky jsem byl trochu zvláštní dítě) - ve chvíli kdy celé příbuzenstvo vyjeklo, jsem dál klidně seděl a čekal, kdy už se sakra objeví ten žralok!!!! Nějaká hudba od nějakého Williamse mi tenkrát byla ukradená (což je dnes poněkud naopak:)), ale nic z toho nemění ani ň na faktu, že Čelisti jsou perfektně natočený thriller a Robert Shaw totální machr:) (21.02.2003)

Řada Spielbergových projektů, které režiséra proslavily, ve mně už dnes nadšení nevyvolává, ale pokud bych měl jmenovat titul, který v jeho raném tvůrčím období považuju za zásadní, byly by to právě Čelisti. Spielberg se tady projevil jako skvělý vypravěč, který dokázal mistrovsky pracovat s napětím a lidským strachem z neznáma. Na v podstatě velmi jednoduchém půdorysu natočil strhující žánrovku, která by se mohla stát učebnicí pro začínající filmaře a dodnes udivuje působivostí a filmařskou chytrostí řady scén. Za obzvlášť vymazlené považuju podmořské scény snímané z pohledu žraloka nebo pohled na rybáře na utrženém molu, který si během okamžiku vyzkouší proměnu postavení z lovce na štvanou kořist. Celkový dojem: 90 %. (04.11.2014)

Zlomový thriller, který dříve masově rozšířil koupací noční můry, ale po pár desítkách let už se přeci jen ten žraločí děs trochu otupil. Trochu... no respektive celkem dost. Takže nadčasově napínavý není, ale stále je to dobrý horor, kde velký lidožravec terorizuje americké ostrovní městečko, troufale hned na začátku letní plážové sezóny. Přičemž první půlka těží ze žraloka skrytého, druhá odkrytého (a hádejte co je hrůznější...). Model predátora je povedený, trojka Scheider-Shaw-Dreyfuss charismatická, režisérská ruka pevná. Jinak, JAWS mi přijdou podstatné v tom, že se nespolehly jen na samotný strach, ale už přišly na diváka i hezky pěkně s hnusem. Těch pár gore efektů může být v rámci mainstreamu snad i mezi vůbec prvními a i proto věřím, že to tenkrát v sedmdesátkách musela být docela silná káva. Tedy závěr: Z dějinného hlediska významný, z dnešního nenostalgického pohledu už ale nikoli tak výjimečný film. [HD] (21.12.2010)

„Tak to´s mi teda vysvětlil.“ Predsa len to za tie desaťročia jemnulilinko zostarlo, ale stále je to parádny dobrodružný horor. Spielberg z Benchleyho (relatívne dosť nudnej) knihy vzal Veľkého bieleho a postavy, vyhodil neveru i prehnané sústredenie na zákulisné dianie v Amity, pridal nezabudnuteľne mrazivý monológ o Indianapolis, z nepriateľov Brodyho a Hoopera spravil parťákov – a je to pecka! Čeľuste obsahujú plno scén, ktoré na diváka, ktorý to vidí prvý raz v živote až teraz, dodnes fungujú na jednotku (hlava, vynorenie sa), hudba je neuveriteľná, kameraman sa hrá ako vládze (a že vládze dosť) a život tomu dávajú strašne si to celé užívajúci Scheider, spievajúci Shaw a Dreyfuss (a jeho nákazlivý smiech), medzi ktorými to neuveriteľne iskrí. Už tá nádherná scéna pri večeri. Mrzí ma, že sa takáto geniálna chémia v dnešných filmoch darí dosahovať len veľmi nečasto. 9-miliónový rozpočet a celosvetová pálka 470? Čo by za to mnohí filmári dali ešte i dnes, nieto v polovici 7O. rokov. (30.10.2004)