Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Tyhle nostalgické filmy mi začínají připadat jako velké klišé, protože jednak jich je v poslední době hodně a taky jsou si podobné jak vejce vejci. Ať už šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky nebo devadesátky, vždycky autoři vzpomínají na svoje dětství, vždycky to mají plné odkazů na tehdejší kultovní díla, u kterých nutně musí i ostatní, kteří v té době žili, stejně nostalgicky vzpomínat, vždycky je ta doba prezentována jako bezstarostná a nejlepší na světě, skoro vždycky to je jen sled scén či slepenec vykradených zápletek z jiných filmů a seriálů (což platí hlavně o Stranger Things)... Opravdu málokterý takový současný film se to snaží využít v něco víc a ačkoli jsem u Linklatera doufal, že Apollo 10 1/2 bude jeden z těch výjimečných případů, tak jsem se bohužel mýlil a dostal jsem obyčejný nostalgický film splňující do puntíku vše výše vypsané. Což o to, dětství to mohlo být hezké a doba příjemná (když teda byl člověk dítě), ale na mě se to nijak zvlášť nepřeneslo a přišlo mi to víceméně průměrné, až na pár scén. Kdyby aspoň ta fiktivní cesta na Měsíc byla víc zapojena do celkového kontextu a nepůsobila jako nějaký jiný příběh, asi bych byl značně spokojenější, protože o cestě na Měsíc jsem snil jako děcko taky a kdybych čirou náhodou měl možnost letět do vesmíru, hned bych ji využil i teď. Jenže takhle to ze svojí největší možné přednosti kvůli nepropracovanosti udělalo tu nejnudnější a nejmíň zajímavou část. Škoda. 3* (01.05.2022)

Pro mě osobně jeden z nejpříjemnějších filmů posledních let, který stejně dobře šlape jako komentář doby i jako zasněný coming of age příběh. Popisná expozice natažená na padesát minut nepozbývá skvělých nápadů a kreativní inscenace a pomáhá vykreslit tehdejší utopii, v níž lidé kolem futuristicky směřované NASA žili. A za zvuků Zagera a Evanse či Canned Heat přitom vzhlíželi k dalekému Měsíci, kde se společně s Armstrongem a dalšími viděli snad všichni dospívající chlapci. Zábavné, chytré i poučné - takhle bych si nabídku Netflixu představoval ideálně. 90 % (22.04.2022)

Hodně mi to připomnělo nostalgii z mládí v podobě Baječných lét, kultovnního seriálu o dospívání. Škoda, že se Linklater po hodině filmu odklonil a dával prostor vesmírnému letu a této tématice, která tempo zbrzdila. Animace filmu naprosto sedla jako hnec na prdel. Za mě příjemných......75% (29.05.2022)

Apollo spája kľúčové linklaterovské esencie: atmosféru doby, nostalgiu, autenticky prerozprávané pocity/spomienky hl. hrdinu, pričom bonusom je tu podmanivá rotoskopická animácia, ktorá podčiarkuje detskú fantáziu a zanecháva punc originality. Linklater nás po strednej a vysokej škole vzal aj do dekády svojho (astro)detstva a ja som spokojný! (Akurát toho voice-overu mohlo byť v prvej, kúsok rozťahanej polovici menej.) (01.04.2022)

Příjemný feel-good film, kterému s radostí odpustíte, že vlastně nemá žádný pořádný děj. Režisér Richard Linklater nám ukazuje, jak vypadalo jeho dětství v šedesátých letech a přibarví si k tomu skutečnost, že ho jako malého caparta poslali do vesmíru. Celá záležitost s vesmírnou misí je ale překvapivě spíše boková a řekl bych, že i nejméně zajímavá. Ale jako takové osvěžení filmu to funguje dobře. Styl animace je moc pěkný a Jack Black, který vypůjčil svůj hlas vypravěči, odvedl skvělou práci. Je to zkrátka výjimečný zážitek, který vám rozhodně vykouzlí úsměv na tváři. 8/10. (19.04.2022)