Zachraňte vojína Ryana

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)

V okamžiku, kdy kamarád vedle vás v zákopu dostane kulku do hlavy, necítíte smutek. Cítíte radost, že jste to nebyl vy.. Spielberg ve své nejlepší formě a s umírněným dávkováním patosu. Fascinovala mě kamera snoubená se zvukem při legendární scéně vylodění (ta konfrontace řevu bitevní vřavy a uklidňujícího ticha pod mořskou hladinou). (01.09.2008)

Po zhlédnutí Zachraňte vojína Ryana jsem se navždy změnil. Jako člověk z vojensky zaměřené rodiny (děda č.1: kapitán, děda č.2: poručík), sleduji každý válečný film, čtu všechny knihy od nejlepšího nekonvenčního válečníka amerického námořnictva původem ze Slovenska - Richarda Marcinka. Ale až po zhlédnutí filmu Zachraňte vojína Ryana jsem změnil názor na válku jako takovou, a uznávám všechny bojovníky, kteří tímhle peklem prošli. Nejspíše nejrealističtější vyobrazení války (spol. s Černým jestřábem) ve filmu. Jasných 5 *. (19.06.2005)

"On se nenarodil. Splácali ho na velitelství z pozůstatků mrtvejch vojclů." Možná je to trošku přehnaný, nicméně kapitán Miller se tak chová a jeho odhodlání splnit rozkaz jistě naválo do řad US Army další zájemce o adrenalin a ustřelenou končetinu. Já tedy války nemám rád a dle mého názoru by je měl rozhodovat souboj týmů složených z politiků, generálů a majitelů zbrojovek. Lid by se alespoň pobavil a žádná škoda by nemohla vzniknout. Přesto mne tento vstup USA do války zaujal, donutil mě uhýbat před střelbou, plazit se v blátě, občas mrsknout směrem k obrazovce nějaký ten granát a fandit, aby poslední z rodu Ryanů byl nalezen v reprodukčně schopným stavu. (13.12.2016)

Má kamarádka mi sdělila, že při úvodní scéně vylodění na Omaha Beach chtěla utéci ze sálu, ale byla tak hypnotizovaná tím, co se děje na plátně, že zůstala sedět jako přibitá. Tohle je film vysloveně pro velké plátno a kvalitní zvuk, kdy kolem vás lítají kulky a vy máte pocit, že jste tam fyzicky s nima, že jste součástí děje. První půlhodina Ryana se stala legendou. (13.04.2003)