Všechno, všude, najednou

I přes všeobecný nadšení, pozitivní ohlasy, všechny ty nominace a ocenění se mi do filmu zrovna dvakrát nechtělo. Nakonec ale i já musím uznat, že jde o chvályhodnej filmovej počin, protože to byla fakt řádná ujetost s dobrou myšlenkou. O tom žádná ale co se týče těch nominací a ocenění tak to mi přijde trošku přemrštěný. (20.03.2023)

* za pasáž se šutry, která měla trvat půl hodiny a být bez dialogů, prostě jeden záběr takhle na konec celýho filmu a byl by to aspoň solidní trollfilm, takhle totální galimatyáš, v jistým smyslu ještě nihilističtější než celý MCU, s rádoby dojímacím, rasově stereotypizujícím rodinným dramatem pohřbeným pod nekonečnou salvou kreativních výronů, fujtajxl. (24.07.2022)

Množstvo geniálnych nápadov, nemalé množstvo wtf nápadov, originálne spracovaný už dnes nie tak originálny nápad a predpovedateľné finále. O čom celý ten humbuk je, je vám jasné vlastne od začiatku, kedy zisťujeme, že táto rodinka má síce nemalé problémy, ale patria k sebe a tú cestu k porozumeniu si skrátka musia nájsť. Napríklad aj skrz množstvo vesmírov. Film mal síce veľa dobrých nápadov aj vo finále, ale asi nebudem jediný, kto sa v ňom trochu stratil ako v čiernej diere. Najväčšou kritikou hejterov bude asi fakt, že kvôli niečomu tak triviálnemu, ako sú rodinné problémy, nevytvárame nič menšie než nekonečné multiverzum. (20.06.2022)

Možná to tvůrčí duo Danielsů místy s překračováním hranic fantazie, vkusu a vesmíru přehánělo, možná některé bizarní nápady a momenty byly pouze samoúčelné úlitby pochybné komedii, ale nic z toho mi nedokázalo zkazit tento úplně absurdní a vyšinutý, leč přesto úžasně promyšlený a soudržný průlet mnohovesmírem, který přitom tvořil pouze metaforickou kulisu pro podnětný a tematicky velmi silný a důležitý příběh o spravování mezilidských vztahů, rodinných pout a nalézání sebedůvěry a smyslu. O uzavírání mezigeneračních trhlin, o přijímání odlišností, o síle laskavosti a milosrdenství. Tedy příběh o velkých a bolestivých problémech starých jako lidstvo samo a zvolená forma tak vlastně podtrhovala tuto velikost a zároveň malost všeho lidského snažení, která mi byla předkládána. Dramaturgicky film fungoval vskutku naprosto špičkově a v závěrečné třetině párkrát dokázal vyvolat dokonce krásné, hluboké dojetí, když se celý tento malý/velký dějový oblouk uzavíral v parádně zpracovaných audiovizuálních montážích. Ve velké míře skvělému, emočně procítěnému diváckému zážitku samozřejmě pomáhali výborní herci v čele se čtveřicí Michelle Yeoh, Ke Huy Quan, Stephanie Hsu a Jamie Lee Curtis, právem všichni nominováni a tři (!!!) z nich následně i oceněni Oscary. Zvlášť Curtis si svou versatilní, zábavnou roli užívala viditelně opravdu naplno, ale všichni ostatní podali v rámci svých charakterně komplexních rolí taktéž výkony na jedničku s hvězdičkou. Prakticky všechny vážnější dialogy a momenty tak přes nálož bizáru a absurdit mezi nimi (nebo dokonce i během nich) fungovaly tak, jak měly. Vyvolávaly plnohodnotné emoce, prodaly mi jádro, srdce, myšlenky filmu. Asi by nicméně i přes toto vše nebyl film tak jedinečným a zajímavým prožitkem, nebýt kreativity a nápaditosti nejen v samotném konceptu a provedení zdejšího multiversa, ale i v jeho zpracování. Hlavně střih je další špičková součást filmu, příliš však nezaostává ani kamera, hudba či samotná choreografie při šílených akčních sekvencích... o kostýmech ani nemluvě. Prostě ten tzv. full package a jsem rád, že pro jednou i příběh takto zevnějšku podivný a ujetý, ale uvnitř krásně obyčejně lidský Akademie ocenila téměř vším, co se dalo. Nedivil bych se, kdyby to možná bylo i kvůli tomu, že touto dichotomií, těmi protiklady EEAAO jakoby přesně vystihl podivná, časoprostor tříštící léta uplynulé pandemie. Na jedné straně tolik bolesti, beznaděje, strachu, zloby, na straně druhé se tolik lidí semklo, pomáhali si, mysleli na druhé, bojovali o jejich životy. Když už nic jiného, bylo by fajn, kdyby si každý člověk vzal z tohohle filmu třeba jen to, že smyslem života je být laskavý a ohleduplný. 9/10 (05.02.2024)

Rick a Morty: Film. Pravděpodobně nejnápaditější a nejujetější film roku i film roku sám o sobě, který - jak už to tak s asijskými kung-fu sci-fárnami o paralelních světech a smyslu života bývá - nesedne každému. I mě to místy trochu ubíjelo a bez některých dětinskostí (svět párkových prstů) bych se obešel, ale celkově mi ta erupce kreativity se srdíčkem, která pobaví, dá podněty k přemýšlení a fantazírování i dojme, sedla a (znovu)zažehla ve mě touhu vytvořit něco podobného. Se základní srozumitelností tu není problém, určitá zahlcenost diváka je zjevně cílem, jen toho vysvětlování je fakt hodně a místy to tak ztrácí drajv. Celá ta komplexní trojgenerační rodinná krize (manželská+rodič vs dítě+rodič vs prarodič) byla dobře načrtnutá, normálně moc nemusím filmy o matkách štěkajících se s dcerami, ale když se to povýší na fatální boj dobra a zla napříč paralelními světy, může to být i zábava. Velkou pochvalu si zaslouží i akční scény, které se od jackiechanovsky zábavných bitek postupně posunou do originálních bizarních rozměrů ("be kind kung fu", souboj napříč paralelními životy, ze kterých si hrdinka tahá skills). A hodně tomu dávají i herci v čele s Michelle Yeoh - sice zamrzí, že jejího manžela nehraje Jackie Chan (který by do ni krásně seděl a který měl původně hrát hlavní roli), ale jeho náhradník je výborný. Celkově je to suverénně natočené a má to zajímavý feeling komorního a skromného, přitom ale epického filmu. Už se těším na brzké druhé zhlédnutí, při kterém vychytám, co mi poprvé uniklo. (22.05.2022)