Anna proletářka

Tak nějak přemýšlím, proč to vlastně dělám! Spinosaurus a jeho dary jsou opravdu skvosty! Vždy když jsou Vánoce, nebo mám narozeniny, očekávám DVD buď s rudým obalem (Botostroj, Únos, Rudá záře nad Kladnem...) a bohužel mezi těmito dary byla i Anna Bordelářka. 139 minut totálně o NIČEM! Jedinou vtipnou hláškou bylo: "Dejte si na nás pozor, budeme do vás střílet!". Věta od špinavých odporných a mocichtivých kapitalistů! (06.11.2014)

Když si slévač nabrkne posluhovačku, člověk nemůže čekat převratný filosofický myšlenky, pokud nepočítam, že říďou v továrně by se měl stát zedník Franta a manažeroval by soustružník Karel. Odporná padesátková agitka z počátků republiky, kdy buržousti utlačovali dělnej lid a ten si ve svym spravedlivym hněvu řekl dost. Bohužel kolikrát jsem měl žíravej pocit, že tenhle blábol je aktuální i dnes. Ne tím, že by byl lid utlačovanej, ale tou otevřenou drzostí lůzy, která by se ráda dostala k ritu. (17.10.2012)

Už je to pár let, co jsem četla Olbrachtovu předlohu, ale pořád jsem přesvědčená, že to vůbec není špatná kniha. Pamatuju si, jak mi postava Anny připadala uvěřitelná a pochopitelná, jak byl její vztah k Toníkovi živočišný, jak jim postel voněla ocelí. Co se s tím vším stalo v režii Karla Steklého? Něco strašného. Anna je tu epizodní venkovskou husou, která se úplně ztrácí ve sledu davových scén. No, některé jsou docela působivé. Většinu té neskromné stopáže ale tvůrci vyplácali na úmorné schůzování a nejdebilnější dialogy v dějinách kinematografie. (15.01.2012)

Je to jeden z těch filmů, které vznikly na objednávku tehdejšího režimu v 50. letech (ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE, RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM, CIRKUS BUDE, BOTOSTROJ...) a je to vůbec jeden z těch nejhorších, ne-li vůbec ten nejhorší. Kromě toho, že je to strašná nuda a ještě horší výplach mozku! A to je natočen podle slavné knihy Ivana Olbrachta. Myslím si, že to bude stejná hrůza jako ten film. Slavnou se stala jisto jistě jen díky tomu, co je v ní napsáno a že se hodila tehdejším totalitním vůdcům. A neméně tomu bylo i u tohoto komunistického paskvilu, na který se muselo v 50. letech povinně do kina. A my již žijící v lepší době alespoň díky tomu vidíme a slyšíme, o co tehdejším proletářům šlo. To jednou větou prohlásí na večírku ten uhlazený starý pán v uniformě: "Nejslavnější službou vlasti je bránit s puškou v ruce evropskou civilizaci proti bolševismu." [1068. hodnocení, 65. komentář, 23%, 373. nejhorší film] (26.10.2019)

Anna proletářka! Jak snadné je odsuzovat a dštít síru kolem sebe! Jak snadné je očekávané rozhořčení a slovní ulevování nahromaděného vzteku! Podávat objektivní pohled na minulost i současnost není možné, pokaždé se do předkládaného pohledu obtiskne subjektivní náhled vzpomínek, sympatií, či životního cíle a poslání. Některé výtvory přijímáme, jiné zavrhujeme. Tento film samozřejmě reflektuje dobu svého vzniku a předem určené vize o komunistické cestě jako jediného správného řešení a vyústění historického vývoje. Komunistická myšlenka o rovnosti je samozřejmě vznešená. Jen to provedení se nikdy příliš nepovedlo. Ale jak se může povést něco, když pokaždé jsou určující osobní ambice jednotlivce a neposkvrněný kořenový základ se nakonec stává jen reklamním sloganem umného řečníka a náboráře. Dostavují se myšlenky a polemika, zda všichni, kdo se podíleli na tvorbě tohoto filmu, tak činili z přesvědčení, ze strachu, či pouze z pracovního hlediska a finančního výdělku. Konečný výsledek a poslání je jasné: bolševici jsou skvělí chlapi, socialismus je jediné správné řešení a všichni ostatní (buržoazie v čele s Masarykem) touží jen po bohatství a jsou svolní s osobním korumpováním. Nemyslí se na dělnickou třídu, a tak je přirozené, že se musí později chopit moci silou. A tak přichází čistě subjektivní pohled na vznik Československé strany komunistické při rozkolu Sociální demokracie. Herecké výkony jsou dobré, ale to poslání je nešťastné, hrůzostrašné, zavádějící, ospravedlňující. Teoreticky je hlavní postavou Anna (Marie Tomášová), prostá vesnická dívka s novou životní etapou služky v hlavním městě nové republiky. Naštěstí pro ni se seznamuje se zapálenými bolševiky, kteří jí vyjeví skutečný stav věcí a prohloubí její soucítění s prostým člověkem. Skutečnou hlavní postavou je slévač z Kolbenky Toník (Josef Bek), politicky aktivní člověk a neústupný idealista za lepší budoucnost. Jsou zde proletářští hrdinové a nadšenci: Annina kamarádka a nadšená aktivistka Máňa (Jana Dítětová), její stejně zapálený přítel Bohouš (Bořivoj Křístek), neústupný poslanec a hlavní zakladatel komunistické strany Bohumír Šmeral (Josef Beyvl), či svérázný a cynický komentátor Franta Sauer (dobrý Otomar Krejča st.). Jsou zde nepřátelé, zrádci, padlí a chybující: Annin zaměstnavatel a stavitel Rubeš (Bedřich Karen), jeho pokrytecká manželka (Jarmila Májová), jejich škodolibá dcera Dadla (Libuše Pospíšilová), mladý ředitel Živnobanky Houra (Oldřich Velen), vydíráním zastrašený poslanec Jandák (zajímavý Vítězslav Vejražka), či další padlí lidé ze sociální demokracie Jarouš (Saša Lichý), Podhradský (sympatický Martin Růžek), Tusar (František Vnouček) a Habrman (Karel Máj). Těch postav je tam více než kopa. Je to velkofilm s efektními davovými scénami. Pracující spodina byla vždy především zneužívána. Buržousti především vždy vykořisťovali. Dobročinnost uspokojovala a uspokojuje pouze svědomí dárců a přispěvatelů. A já jsem rád, že jsem vše ve zdraví přežil. (02.07.2016)