Bez okolků

Životní příběh tří ubožáků, kolem kterých proplouvají další nicotné živůtky dalších ubožáků, nemluvě o ubohých dialozích, ubohých pokusech o akci, nicotných pokusech o nějakou dramatičnost vyprávění příběhu, ubohé chování postav... chjo. Bez okolků jednají postavy jen proto, že scénárista nevymyslel PROČ by tak měli jednat. Ulehčil si práci, vykašlal se na to a film tomu i odpovídá. (08.08.2011)

Ještě než vznikla "Odplata" s Melem Gibsonem natočil podle knihy "Hunter" režisér John Boorman tento thriller. I zde jde hlavnímu hrdinovy o pomstu a hlavně o prachy, o které ho připravil bývalý kolega spolu s hrdinovo manželkou. Bohužel příběh nemá takové tempo jaké by si zasloužil a akce a napětí také není mnoho. Lee Marvin je ale skvělej. (24.11.2009)

Teprve někde v polovině mi došlo, že koukám na film, jehož téměř doslovnou kopií je moje oblíbená Odplata: totožný děj s podobně silnou atmosférou, stejně malebné zacházení s architekturou – oproti šedomodrému futurismu o třicet let mladší gibsonovky ovšem z původní verze zůstávají v hlavě funkcionalistické linie, bílé stěny, rafinované kombinace jásavých barviček na šatech i v interiérech (a proti nim jako kontrast chátrající prostory bývalé alcatrazské věznice) –, stejně charismatický týpek v hlavní roli, stejně skvěle volená hudba (u Boormana pozoruhodně poletující mezi vážnými a populárními žánry), stejně nápaditá, ne-li ještě nápaditější práce s ruchy (viz třeba tahle ikonická scéna), stejný cynický škleb na povrchu a těžko definovatelná lidskost uvnitř. Co má originál jinak? Víc psychedelie, míň suchého humoru (ale je tam, ne že ne), a ovšem vizionářský styl (kdyby mi po sobě bez varování promítli tohle a takového Frajera Luka, nebudu věřit, že jsou to filmy ze stejného roku, co roku, desetiletí). Vlastně bych vůbec neměl váhat s plným počtem, když jsem ho nadělil Helgelandovi a Myhremu, ale přece jenom počkám, jestli ve mně k Point Blanku s odstupem uzrají podobné osobní sympatie. (28.02.2017)

Mému naturelu bližší je přeci jen Changův nepřiznaný remake (vykrádačka, chcete-li...;-)) Bao chou, jenž je klaustrofobnější, emotivnější, mnohem přímočařejší a výrazně melancholičtější (ale bez ohledu na moje preference, vděčí Point Blanku opravdu za hodně). Ovšem tenhle Boormanův odtažitě psychedelický, formálně naprosto dokonalý majstrštyk hned tak z hlavy nedostanu. (07.08.2011)

Poslední vteřiny života bojovníka, ve kterých přichází vyrovnání se životem. V Asii častý námět bojových wuxia filmů, na západě spíše výjimka (z poslední doby snad jen Bessonova Lucy, ve které umírá v akčně-mystickém stylu drogová dealerka). Boormanovi se podařilo udržet snovou složku filmu v pevných mezích, k čemuž mu prý hodně pomáhal Marvin. Pro něho to bylo určité vyrovnání se s válečnými zážitky. Rozhodně je Point Blank sevřenější a údernější než většina wuxia, které jsem na toto téma viděl. A mimochodem: scéna rvačky v klubu je takový dávný předchůdce Johna Wicka (kulisami i atmosférou). (20.07.2019)