Za volantem nepřítel

Skutečně jsem nevěřil, že může existovat horší film, než je Hroch. Za volantem nepřítel dokonale splňuje podmínky Baldýnského terminu techniku "nuda k posrání." Repetitivnost záběrů na pražské věže vám způsobí tik a závěrečná patetická smrt zase divoký smích. Přemýšlel jsem, proč jsou tyhle komunistické sračky tak k nepřežití. Plné velkohubých frází ve spojení s teoriemi o socialismu, přičemž denní praxe byla zcela jiná. Naprosto pod dohledem ÚV a ústředního dramatugra Barrandova Ludvíka Tomana, za mrzký penis či pod příslibem zaslouhovaného umělce byla nejpřednější ideologie, pak až smysl, aby to mělo aspoň nějakej děj a divákovi se to líbilo. BTW ten Steklý, například spoluscénárista takových filmů jako Valentin Dobrotivý nebo Roztomilý člověk (!!!), opravdu mu to STÁLO ZA TO??? Řečeno spolu s lodivodem ze Schovanky: "Bůh suď." (21.09.2020)

Normalizační hnus, který sice sem tam pobaví nějakou „trefnou“ hláškou, kterou se sám nechtěně paroduje, ale jinak je to docela utrpení sledovat ho. Máničky, zkažení emigranti přebírající slušným soudruhům manželky, taxikáři, kterým přestala vonět práce a přičichli západním manýrům, pes nejlepší přítel soudr…teda člověka atd. A samozřejmě jaký otec, takový syn, že…ale co bude s potrestáním zločineckých taxikářů? Asi nic…jenom jedna „úsměvná“ rudá hvězdička na závěr. „Ale tak počkej, počkej, počkej. Zase tak mizerně na tom nejsme. Vždycky se máme s kým poradit.“ – „A prosím tě, moh bys mi říct s kým?“ – „Třeba s Marxem nebo Leninem…to ti nestačí?“ (27.12.2012)

Dvě na hrubo skloubené dějové linie, z nichž ani jedna z nich ani kombinace obou není schopná utáhnout film v této délce. Reformní komunisté a podobná kontrarevoluční verbež je znázorněna dle normalizačního výkladu jak se patří. Skalní stalinisté jsou jedinými kladnými hrdiny tohoto snímku, přičemž jsou do jednoho prkenný až na půdu a funkcionářství z nichž čiší z obrazovky do širokého okolí. Nechtěná komičnost se tu objevuje poměrně často, avšak čekání na ni spolehlivě zabíjí sáhodlouhé příšerné dialogy. (02.06.2013)

Miloš Willig začíná být pro mě ikonou filmů alla největších bezduchých odpadů, které zde podle norem rudé garnitury vznikaly. Tento film mě nudil od samého počátku až do konce, jehož pointa mi nějak unikla. Neuvěřitelně překroucená fakta z roku 68 byla prezentována tak okatě a angažovaně, že snad i tehdejší soudruzi z ÚV museli pochybovat o negativním testu na psychotropní látky režiséra a scénáristy. Snad bych byl ochoten dát jednu hvězdu za hudbu a záběry na panorama Mater Urbium, ale má nechuť je silnější než ochota... (15.01.2009)

Tohle je tak strašně hloupej film, že je až zábavnej. Chvílema jsem z toho měl pocit, že sleduju snad nějakou parodii. Na celkem banální zápletku, která je o tom, že taxikáři požadujou zvýšení platu (na tehdy naprosto nereálnou částku 10.000 Kčs měsíčně), je naroubovaná jakási agitka o událostech v roce 1968. Taxikáři jsou vylíčený jako banda podlejch hajzlů a proti nim stojí charakterní starej komunista na pozici ředitele (Miloš Willig) a jeho mladší přicmrndávač (Petr Skarke), což je úplnej Mirek Dušín. Některý scény ve filmu jsou opravdu nechtěný komický výstupy. Třeba Skarke naběhne do restaurace a spustí na číšníka "Soudruhu, potřebuju stůl pro dva." a nesoudružský číšník ho vyfakuje, což jeho manželka okomentuje tim, že asi číšníka nasralo, že ho oslovil soudruhu. No a vůbec Skarke tam celou dobu mele strašný hovna. Ten měl fakt na role totálně vygumovanejch soudruhů celkem velký "štěstí". Nebo syn toho starýho soudruha přijde domu a pochlubí se tatínkovi, že ve fabrice sesmolili dopis pro soudruhy v SSSR, kde si stěžujou na současný poměry. Já prostě musim tomuhle "veledílu" dát aspoň 3 hvězdy, i když objektivně si to nezaslouží. Že je to propaganda na úrovni těch největších pitomostí z 50. let, na to sere pes. A že Skarke v roce 1968 jezdí ve Škodě 110R a zahlídnul jsem tam i pár dalších nedobovejch aut (nějaký Žigulíky a Volhu M-24), tentokrát filmu odpouštim. Akorát by mě zajímalo, jak na tuhle propagandu asi koukali lidi v roce 1974. (31.12.2011)