Vítězové a poražení

Aranžováním scén zápasů evokuje Stone energii, vůli, živelnost, testosteron a primitivní sílu tlačící míč tím i oním směrem - primární chaos i z něj povstávající řád. Rychle stříhá, a to i mezi dosti vzdálenými místy, zvuk přichází z obrazu i mimo něj, hudba chvílemi přehlušuje dění a chvílemi zase ne, mísí se poznámky komentátorů, diváků, řev trenérů, hráčů - sled promluv není dialog. Vytváří proud, který má zpočátku moc diváka strhnout +++++ Má tu moc strhávat ale jen chvíli, než si divák zvykne. Ne však nad těmi, kteří neradi ztrácí kontrolu (fauxthum měl pravdu - jsem control freak). Poskakování na parketu při dunivé hudbě či afrických tamtamech, nekontrolovatelného nadšení mas (jež jsou opravdu hloupé), kolektivní extatické zážitky - kdo při tomto trpí, budou trpět i teď. Já jsem jen divák/člověk, jehož výše zmíněné plní nedůvěrou - nechci se takto nechat strhnout a příliš mi ta snaha zahltit mě vjemy neimponovala. +++++ V druhém plánu nás film zavádí do zákulisí a vytváří širší obraz - primitvní sílu probouzí zázraky moderní medicíny fungující za hranicemi etiky, úspěch korumpuje hráče, majitelé se lísají ke sponzorům, diváci nemají paměť a žijí jen přítomným okamžikem, diváku dochází, že prvotní a primitivní jedno jsou. Dojde i na drogy, kurvičky a kazící peníze - však znáte Stonea. +++++ Smíšením s upřímně znějícími motivačními řečičkami, takovými, jak je známe z filmů, jež sport bez pochybování oslavují, vzniká docela ironický film - ironii pak dodává korunu ke klasickému win závěru přilepený dovětek. Odpouštím tedy Stoneovi z mého pohledu zbytečně dlouhou stopáž i fakt, že ony problematické aspekty vrcholového sportu stejně všichni znají, jen je dosud neviděli v jednom filmu. Ozdoby filmu, jenž by bez nich byl jen lépe řemeslně zvládnutou poctou fotbálistům. Což je nakonec stejně. Kurňa, vždyť ti chudáci riskují zdraví! (16.10.2014)

Těžkotonážní borci padají do travnaté arény, žvýkající kouč nervózně křičí a rozpažuje opodál a režisér s názorem strká do kapsy o generaci mladší kolegy. Oliver Stone si po řadě kontroverzních témat políčil i na zákulisí amerického fotbalu. Soustředí se hlavně na postavy, které tenhle specifický svět, který už zdaleka není o sportu, vytvářejí. Posedlost po hře, po penězích, slávě, uznání i po tom dostat se zpátky do centra dění, ač před tím doktor důrazně varuje. Al Pacino tady představuje ošlehaného matadora, který věří starým postupům a pravidlům, jenže na instinkty už tolik nedá zdatně emancipovaná majitelka klubu Cameron Diaz. K nim si připočítejme hladové žraloky, kteří často neuznávají autority a přes nabubřelá gesta mnohdy netuší, která bije. Debutující (ano, celovečerně) kameraman Salvatore Totino se toho nebál a sází jednu zajímavou scénu za druhou. Občas je to chaotické, ale většinou velmi rafinované a nápadité. Střihači pak zřejmě ve studiu museli i přespávat. A společenský kritik Stone si mne ruce, jak mu to tehdy šlo. Dnes by za podobnou látku snad i zabíjel. (13.03.2017)

Úvodní půlhodinka se dá zařadit mezi nejsilnější filmové momenty co jsem kdy viděl. Bombasticky nasnímaný zápas, do toho nabušená muzika a skvělá Stoneova režie zarazí do sedaček způsobem nevídaným. Když se k tomuhle přičte skvělý scénář, perfektní akční kamera a brutálně střižené scény zápasů, kdy bahno a krev stříká až na kameru, vyjde nám jedna z největších bomb sezony majíc nejen chytlavý vizuál, ale i silnou výpovědní hodnotu, pokud člověk umí číst mezi řádky. (30.12.2004)

A to som si myslel, že filmy o športe mám prepozerané odzadu-odpredu, no tento film sa posunul u mňa na ich vrchol. Kamerovo najúchvatnejšie športové zábery aké boli kedy natočené, výborný strih a prekvapujúco aj herecko-športové výkony, nehovoriac o réžii. Príbeh je úplne primitívny, no Stone tomu dáva svojim majstrovstvom úplne iný rozmer. A to isté sa dá povedať o závere. 95%. (12.07.2006)

Dynamické, skvěle sestříhané, vhodně ohudebněné (přestože to nebyl zrovna můj styl), sálající nadšením pro sport. Americký fotbal jsem nikdy nesledoval a ani po zhlédnutí Any Given Sunday se nic nemění, ale Stone mě plně dostal do hry, a to i přesto, že pravidla pořád úplně nechápu (jestli teda jde o něco jiného než jen nechat do sebe narazit pár goril, hodit míč co nejdál na sprintera, který sebou pleskne s míčem na vyznačené místo :-) ). Herecky je to taky dobře obsazené, hlavně Pacino na sebe strhává pozornost a vy mu jeho roli věříte. Konec nebyl nijak překvapivý, ale neurazil a já celkově hodnotím slušnými 4*. (26.07.2011)