Vítězové a poražení

O americkym fotbalu vim hovno ale tenhle film mě stejně dostal. Prostě skvělá podívaná jak už je u Olivera Stonea zvykem, všichni herci hrají bezvadně a skoro nevím koho vyzdvihnout. Možná to není film na úplných 100% ale některé naprosto skvělé herecké momenty Ala Pacina mě přesvědčily, a Jamie Foxx haje jak kdyby šlo o život. A nějak sem měl furt šoky z těch scén z Ben Hura a z role Charletona Hestona. (01.01.2006)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)

Začátek připomínal diskotéku s mnoha porouchanými stroboskopy, když zběsilý střih střídal obrovské množství záběrů. Pak se Stone uklidnil, přestal si hrát na Lynche a začal myslet i na diváka. Jenže celému zbývajícímu filmu pak úvodní seznámení s postavami a jejich zasazením do děje citelně chybělo. Sonda do zákulisí profesionálního sportu bohužel nemá ani konec, protože i tam se Stone nechal unést a nejdříve na nás vychrlil několik klišé sportovních snímků a pak všemu nasadil korunu, když z vteřiny na vteřinu všichni zbilancovali svůj život, pochopili, co dělali špatně a obratem se napravili. (16.12.2018)

Nejlepší film ze sportovního prostředí, jaký jsem kdy viděl. Strhující tempo, jeden rychlý záběr střídá druhý, Stone téměř nenechá diváka vydechnout, čemuž notně napomáhá i báječný soundtrack. Al Pacino předvádí herecký koncert, ostatně na to jsme u něho zvyklí. Ovšem kdo mně překvapil, byla Cameron Diaz, která za ním nezaostává a pak také v té době méně známý černošský herec Jamie Foxx, kterému vysekl poklonu i Al Pacino osobně. Stone tu marnotratně hýří režijními nápady, např. v jedné scéně do obrazu komponuje záběry z Ben Hura, je to úlet, ale sedí to tam. Slovy se to těžko popisuje, musí se to vidět na vlastní oči. Zkusil jsem na DVD možnost pustit si film bez jakkýchkoliv zvuků, pouze za doprovodu soundtracku a věřte mi, i tak to byla jízda. (02.09.2002)

Těžkotonážní borci padají do travnaté arény, žvýkající kouč nervózně křičí a rozpažuje opodál a režisér s názorem strká do kapsy o generaci mladší kolegy. Oliver Stone si po řadě kontroverzních témat políčil i na zákulisí amerického fotbalu. Soustředí se hlavně na postavy, které tenhle specifický svět, který už zdaleka není o sportu, vytvářejí. Posedlost po hře, po penězích, slávě, uznání i po tom dostat se zpátky do centra dění, ač před tím doktor důrazně varuje. Al Pacino tady představuje ošlehaného matadora, který věří starým postupům a pravidlům, jenže na instinkty už tolik nedá zdatně emancipovaná majitelka klubu Cameron Diaz. K nim si připočítejme hladové žraloky, kteří často neuznávají autority a přes nabubřelá gesta mnohdy netuší, která bije. Debutující (ano, celovečerně) kameraman Salvatore Totino se toho nebál a sází jednu zajímavou scénu za druhou. Občas je to chaotické, ale většinou velmi rafinované a nápadité. Střihači pak zřejmě ve studiu museli i přespávat. A společenský kritik Stone si mne ruce, jak mu to tehdy šlo. Dnes by za podobnou látku snad i zabíjel. (13.03.2017)