Takoví normální zabijáci

Na tenhle film jsem se strasne moc tesil, ale bal jsem se, abych nebyl zklamanej, coz se nastesti nestalo. Je videt, ze scenar psal Quentin Tarantino. V podstate od prvni minuty se strhne neskutecnej masakr, kterej polevi jen na dvou mistech. Je to scena s Indianem (mozna krapet zbytecna) a pak pauza od zacatku pobytu ve vezeni, po Mickeyho vtipek, ale tahle pauza neni narozdil od Indiana otravna, protoze Tommy Lee Jones ma slusny kecy, spolu se slusnym Tomem Sizemorem. Mimochodem Mickeyho vtipek je naprosto dokonalej. Tenhle film je naprosto neskutecnej masakr, Mickey s Mallory za tu chvily, co jsou spolu, zmasakrujou neskutecny mnozstvi postav, do toho hraje naprosto uchvatna hudba a kamera, to je proste tezky psycho, to sem jeste nevidel nic podobnyho. Herci jsou vynikajici, Woody Harrelson (Podle me by byl Woody skvelej Hitman.) a Juliette Lewis hrajou naprosto dokonale a kdyz se do toho prida psychopatickej Tommy Lee Jones a do toho jeste chytne Robert Downey Jr. rapl, tak to proste nema chybu, neco takovyho jsem snad jeste nevidel. Oliver Stone se vykaslal na veskery pravidla a natocil fenomenalni krvavou jizdu se skvelym zaverem a nezapomnel dat do filmu neco cernyho humoru, ktera by, diky otevrenymu konci, mohla mit klidne pokracovani. "Oni nejsou silenci, znaji rozdil mezi dobrem a zlem, ale je jim to fuk." (30.06.2006)

Pre obyčajného diváka prakticky nestráviteľný experiment. Možno, že si daný námet vyžadoval zbesilejšiu formu ale to Stonea neospravedlňuje, pretože výsledok je mimoriadne chaotický a skôr ako proklamovanú satiru na násilie pripomína formálne dokonalý no prázdny klip. Ale ani tá forma ma až tak nepresvedčila, jedinou výnimkou bol pokus o sitcom a vzbura v priamom prenose, zvyšok je nepresvedčivý. Palec dole. (15.08.2007)

Zatímco u Mechanického pomeranče mi násilí přišlo nutné a místy zábavné, tady se mi zdálo bezdůvodné a v některých případech dokonce surové. Filmu nelze upřít originalitu a několik geniálních scén, stejně jako dementní dialogy a ujeté chování ústřední dvojice. Přes skvělou kameru to na mě působilo chaotickým dojmem, takže s hodnocením výš nepůjdu. (06.08.2010)

Roztržité, zmatené, zběsilé a roztodivné. Totální chaos ve všem. Především první polovinu. Na tento styl zpracování jsem si po celý film nemohla přivyknout, a když už se tak začalo dít, film se přehoupl do druhé, lehce ustálenější, přesto však zcela pořád šílené části. Celý snímek, zvláště, již výše zmiňovaná, jeho první polovina, je prokládán bizarními a potrhlými výjevy, které v podstatě úspěšně zastiňují nijak zvláště originální obsahovou stránku. Ve spojení s tradičně osobitou a originální kamerou Roberta Richardsona vytvářejí ze zdánlivě obyčejného příběhu vskutku působivou a bláznivou jízdu. Dva hlavní maniaky skvěle ztvárnili Woody Harrelson a sympatická kočanda Juliette Lewis. Napadlo mne, jak by film vyzněl, pokud by zůstala zachována hlavní dějová linie, ale byl by zpracován poněkud klidněji a rozvážněji. Nejspíš není příliš na místě klást si tuto otázku k filmu, k němuž stvořil scénář šílenec Tarantino a mluvit přitom o klidu:) Můj zájem však vzbudila informace v zajímavostech, kde se uvádí, že scénář byl přepsán na základě rozhodnutí produkce. Jaký by byl výsledek, pokud by se režijních otěží chopil sám Quentin? A jaký by byl v případě, kdyby se jich chopil Quentin se svým nezměněným scénářem v ruce? Líbilo se mi to. A docela dost. Ale... (15.08.2010)

Děsivá psycho záležitost, do které není radno se zadívat. Oliver Stone vypráví příběh Mickeyho a Mallory nekonvenčním způsobem, dokáže vyprávět i pocity a zarývá se do mozku nebohého diváka. Zejména doporučuji režisérský sestřih, který vyšel v zahraničí na DVD. Tam teprve uvidíte, co je to násilný film a možná vás překvapí i zcela nový konec. (20.03.2003)