Trojúhelník smutku

Za mě přeceňované až běda, první půlka na jachtě celkem fajn, závěrečnou třetinu jsem celkem odzíval a sociální přesahy mě míjí. Viděno před rokem, moc to ve mně nezanechalo, Harris Dickinson se mezi mé oblíbence nezapíše a asi už nikdy znovu neuvidím. Občas to chce i odlišný názor, píšu to hlavně při vzpomínce na Charlbi Dean, která tu byla vážně skvělá a mohla mít před sebou zářivou kariéru. (24.12.2023)

Östlundovi jsem se od filmu V moci davu vyhýbal, protože mi to přišlo až příliš artové. Teď koukám, že jsem asi dělal chybu. Trojúhelník smutku je zábavná satirická komedie o rozdělení rolí v současné společnosti. Jedinou výtkou je, že vrcholí někdy ve druhé třetině, protože ostrovní dění už se prostě zábavnosti jachty nevyrovná. Ale i tak dávám lepších 90%. (09.10.2022)

Po shlédnutí úvodní, pomalu plynoucí a spíše nudné kapitoly jsem si nedovedl ani představit, že by to mohl být film pro mě. Druhá, nejdelší část je naštěstí výrazně lepší. Seznamujeme se zde s celou řadou absurdně bohatých Rusů v interakci s členy posádky, kteří jim nemohou nic odepřít, čímž vzniká mnoho komických situací a podívaná je to vskutku parádní. Ve třetím dějství však nastal opět velmi výrazný propad. Jde totiž o téma, velice často recyklované a vyznění filmu spíše uškodí, neboť v takovém podání nenabídne absolutně nic nového. Přitom je to ohromná škoda, jelikož lépe uchopený sociální experiment odehrávající se na opuštěném ostrově mohl být mohl být skutečně velkolepý. Bohužel se ve finální kapitole změní tempo, absence doposud skvělého humoru je také nepotěšující a zajímavost obsahu se rychle vytrácí spolu se vším dobrým. Snímek už se tak pouze soustřeďuje na sexuální vztah mladíčka s nejnesympatičtější postavou filmu a to nepovažuju za nejvhodnější nosný dějový pilíř celého úseku. Rozuzlení je pak vyloženě trapné (vůbec ne překvapivé) a tak jsem nadějné čtyři hvězdy  přehodnotil. (19.05.2023)

Ruben Östlund přináší výbornou společenskou satiru v nekonečně zábavné a místy třeskutě vtipné formě, která jako by kombinovala rovnou tři filmy najednou. Středobodem tohoto výrazného díla je samozřejmě zcela doslovná shitstorm upřostřed děje, která skoro jako by vypadla odněkud z produkce studia Troma a pak vyplula do mezinárodních vod áčkové kinematografie. Nebude to film pro všechny, přesto jde jednoznačně o nejvýraznější podívanou letošního festivalu v Karlových Varech a bez pochyb i o jednu z největších filmových událostí tohoto roku. Až to dostane tuzemskou kinopremiéru, napište si ji do diáře! [KVIFF 2022] (09.07.2022)

Tohle už není nenápadný, ale velmi nápadný půvab buržoazie, který nám Östlund předkládá. Prostředí lodi obdobně jako v Godardově Socialismu skýtá spoustu možností k substituci myšlenek velkých postav politiky dvacátého století za obecně deklarované teze. Zamrzí, že kapitán se neocitnul na ostrově, mohl být správným tříštícím elementem. (18.08.2024)