Trojúhelník smutku

"I sell shit." Trojúhelník smutku sebejistě vstupuje do triumvirátu k Parazitovi a White Lotus. Je to taková hořká pohádka: jde o příjemně zjednodušenou, ale ne banální, šikanu povrchního světa nalakovaného marketingem, kde rovnost je prázdný trademark, a kde vysoké postavení ve společnosti nezaručuje potřebnost vaše nebo vaší profese pro přežití a rozkvět lidstva nebo vlastně čehokoliv. ___ Jde o pomíjivou návštěvu takové té terapeutické místnůstky, kde rozbíjíte vázy a talíře a křičíte a tak. Človeka to asi uvolní, je mu na chvíli hezky, ale pak se zase vrátí do stejného světa, který tu vybitou frustraci způsobil. __ Nebo jinak: jsou to dvě hodinky slastně cynického a požitkářského mučeníčka lidí, kteří těží ze současného nastavení tržního prostředí. Jsou karikováni, ano, ale ne démonizováni. Moc ve snímku korumpuje i ty, ke kterým bychom měli tendenci cítit sympatie.  Buď korumpuje a nebo zkrátka rozesere. Reprodukuje bullshit svět, kde jsme trapný a absurdní a zbytečný a fajn a nic moc nemá smysl. Jděte na to, ať se politický profilujete jakkoliv, myslím, že vás to neurazí. Já se smál furt. A stejně nás to všechny spojí ve scénách se zvracením. EDIT1 (spoilery): po ztroskotání mi chybělo fyzické násilí jakožto nástroj k udržení původních mocenských pozic. EDIT2: ... a jakej to byl pro vás pocit, když moře vyplavilo tělo zesnulé manželky obchodníka s hnojivy, které jste se před půl hodinou s pocitem zadostiučinění smáli, jak se válí ve vlastních tělesných tekutinách? Od Östlunda to byl myslím super dloubanec směrem k divákům. (30.09.2022)

// Pryč s patriarchátem, zrušit stereotypní genderové role mužů a žen, zvážit kapitalismus, možná se i zamyslet nad bezpečností lodní dopravy, zabalit to do jednoho vtipného sexy balení s jednou obskurně vygradovanou sekvencí, u které budou všichni řvát smíchy, a máte zkrátka velkého kandidáta na letošní film roku. Jo, když se to udělá takhle chytře, tak stačí takhle málo. 9,5/10 (05.07.2022)

Tak nevím, ale podle mne si film hrál na víc než byl schopen dát. Místy absurdní, satirické, ale jako komedie to rozhodně nefungovalo. Stále jsem v tom hledal něco víc, ale v podstatě to byly jen takové záblesky zajímavých krátkých scének, které mne zaujaly mezi nudnými zbytečnými pasážemi. Čekal jsem, že ke konci to celé nějak zajímavě vygraduje, holt jsem stará škola a mozek hned nabízel asociace ke Goldingovu Pánu much a Clavellovu románu Král krysa, ale to jsem očekával přespříliš. Moc nechápu jak tu mohou někteří řičet nadšením nad skvělým zážitkem. Buď jsou na tom soudobé filmy tak špatně aby byl jednooký Trojúhelník smutku králem, nebo pochopili ze sdělení filmu něco co já ne. A to mne trochu děsí. Protože co když tam žádné sdělení nebylo?! Pokud to tu někdo co do kvality a filozofické roviny srovnává s Parazitem, který mne absolutně nebavil, pak se ničemu nedivím... Dávám tedy za 3 lžičky kaviáru (toho z jesetera). * * * (29.12.2022)

Vynikající a originální rozklad a reflexe podléhání moci, ať už jsme na jakékoli pozici v systému, je-li založený na (uměle vyvolávaném) nedostatku, vynuceném konkurenčním boji a existenčním stresu. Film, sám o sobě sebejistý, ještě roste s přesahy: jednak tím, že tu svoji moc citelně a svévolně uplatňuje i režisér nad divákem (scény, ze kterých vám nebude dobře, ale musíte se dívat, zatímco režisér tlačí na pilu), analogicky k tomu, jak ji uplatňuje nad pasažéry lodi kapitán (nemohou vypnout rozhlas, z něhož k nim mluví o tom všem, co v tu chvíli opravdu nechtějí poslouchat). Výborná kamera zde slouží i jako mocenský nástroj fyzické trýzně, jak postav, tak diváka. Odkazy ke Goldingovu Pánu much a Buñuelovu Nenápadnému půvabu buržoasie. Světozor s Ondrou a Lídou. *~ (06.11.2022)

Všetkým rozumbradom, ktorí v tom vidia  nevyhnutnosť nerovnosti a ospravedlnenie jej "prirodzenosti" by som rád osvetlil, že toto je film o tom ako kontextuálna povaha nekontrolovanej moci kreuje vždy iný charakter nerovnosti v dôsledku závislosti na svojvôli jej nositeľov.  Sorry jako, ale toto proste je "levičácký" film do špiku kostí. 10/10 (05.05.2023)