Trojúhelník smutku

Östlundovi jsem se od filmu V moci davu vyhýbal, protože mi to přišlo až příliš artové. Teď koukám, že jsem asi dělal chybu. Trojúhelník smutku je zábavná satirická komedie o rozdělení rolí v současné společnosti. Jedinou výtkou je, že vrcholí někdy ve druhé třetině, protože ostrovní dění už se prostě zábavnosti jachty nevyrovná. Ale i tak dávám lepších 90%. (09.10.2022)

Ale jo, sem tam jsem se smál, sem tam jsem se smál hodně, sem tam jsem se smál hodně hodně, ale celé mi to tak nějak nedrželo pohromadě a nevěděl jsem, co si z toho odnést. Ano, člověk si pak přečte, že se jedná o "břitce satirickou komedii o společenských rolích a opojné síle moci" nebo že to je "satirická óda na nevyhnutnou nerovnocennost ve společnosti" a pak si řekne "Hmm, to dává smysl"... Asi jsem na tyhle evropské nezávislé filmy moc hloupej, nedá se svítit... 70% (14.12.2022)

Na severu mají tak trochu odlišný přístup k humoru. Líbí se mi, že ani příbuzné filmy typu Chlast neberou svou dramatickou linku nadarmo. Trojúhelník smutku jde v tomto ještě dál, je to v prvé řadě drama, ale se spoustou velmi mírně a akurátně absurdních momentů. Nebudete se válet smíchy po zemi, ale spíše se jen s úsměvem budete podivovat, co se to děje. Paradoxní je, že stěžejní a nejlepší scéna filmu, tedy kapitánská večeře je pak na poměry severské komedie dost netypická. Samozřejmě její pointa je mimo jiné i šokovat. Třetí akt již toho nenabídl tolik, aby ospravedlnil svou stopáž. Celkově jsem cítil, že film toho chtěl sdělit mnoho, ale v řadě aspektů nenaplnil zcela svůj potenciál. 7/10 (08.12.2022)

Zrkadlo bohatým ľuďom. Možno by som vylepšil záver a tie vracajúce scény mohli byť aj menej nechutné. Ale to posolstvo, že boháč je významný len svojimi prachmi, no v praktickom živote je nikto, nula, parazit a predajný človek, to je významná myšlienka. A keď príde kríza, platia zákony džungle. Aj v tomto šlo ešte pritvrdiť, ale inak fajn. Film mal poriadne rozbehnúť kariéru Charlbi Dean. Žiaľ, dlho po premiére sa zo života netešila. (10.12.2022)

Neosobní filmařina Rubena Östlunda často otvírá různé, mnohdy i nejnitěrnější, otázky lidského bytí. A otvírá je tak, že to dává hlavu a patu a donutí diváka k zamyšlení. To každý také nedokáže a ne jinak je to i v případě Trojúhelníku smutku. Ten má ale tu smůlu, že režisér zde zachází až za hranici únosného a v poslední filmové třetině z námětu dělá tak trošku frašku. Do té doby je to ale naprosto luxusní strefování do lidské třídy světových miliardářů. Trefná, úderná a zatraceně vtipná satira. Diskuze Zlatka Buriće a Woodyho Harrelsona jsou naprosto epické, ale zároveň dost děsí. Ale to jen v případě, že se přestanete smát a začnete nad těmi dialogy přemýšlet. Proto to raději nedělejte a bavte se. (05.04.2023)